Bezprostředně po operaci v mimotělním oběhu však často dochází ke zhoršení funkce srdce a plic pod klinickým obrazem nízkého srdečního výdeje a kapilárního úniku. Nejvíce ohroženou skupinou pacientů jsou novorozenci u nichž indikujeme odložený (sekundární) uzávěr hrudníku jako jednu z metod prevence nebo léčby těchto kritických stavů. V letech 1991-2006 jsme operovali 303 novorozenců (nov.) s použitím mimotělního oběhu. Metodu odloženého uzávěru hrudníku jsme použili u 205 (67%) nov. s váhou medián 3230g (1450-4650g) ve věku medián 7 dní (0-28dní ). Bezprostředně po operaci nebyl hrudník uzavřen u 195 nov. Indikací byla prevence nízkého srdečního výdeje při nestabilní cirkulaci u 75 nov, krvácení z jiných než chirurgických příčin u 47 nov., otok srdce a měkkých tkání (kardiomediastinální disproporce) u 53 nov., dilatace srdce u 15 nov. a plicní edém nebo problematická ventilace u 5 nov. Metodu odloženého uzávěru hrudníku jsme použili u 10 nov., kteří měli hrudník primárně zavřený, ale u nichž bylo nutné urgentně hrudník otevřít pro tamponádu srdeční při krvácení u 6 nov., stav nízkého srdečního výdeje 2 nov., při resuscitaci 2 nov.
V našem souboru pacientů byl hrudník ponechán otevřený průměrně 3,5 dne (1- 52 dní).
Nejčastější komplikací související s odloženým uzávěrem hrudníku byla porucha hojení rány s nutností resutury 11 nov.(6%). Mediastinitidu jsme zaznamenali u 1nov.(0,05%). Mortalita našeho retrospektivního souboru pacientů byla 15% (31nov.). Nebyla zaznamenána příčinná souvislost úmrtí pacienta s uvedenou metodou.
Metoda odloženého uzávěru hrudníku je na našem pracovišti efektivní, bezpečný a technicky nenáročný zákrok. Odložený (sekundární) uzávěru hrudníku je v kardiochirurgii novorozenců život zachraňujícím zákrokem, kterým předcházíme kritickým pooperačním stavům.
Práce podpořena Grantem IGA MZ NR 9046-3 a VZ FNM 00064203