Úvod: Hypertenze je jedním ze základních rizikových faktorů metabolického syndromu (MS) a její úspěšná léčba snižuje kardiovaskulární riziko.
Metodika: Studie byla iniciovaná Institutem metabolického syndromu v ČR a provedená ambulantními lékaři (praktickými i specialisty). Sledovala 3479 nemocných s MS diagnostikovaným podle přijatých kritérií NCEP III. Lékaři promluvili se všemi zařazenými nemocnými o konkrétní změně životního stylu a zdůraznili nutnost užívání všech již zavedených léků. Zavedená antihypertenzní léčba se v průběhu půlročního sledování neměnila. Lékaři měřili kazuální klidový krevní tlak (TK) vsedě standardním způsobem 2krát před zahájením intervence a při návštěvě závěrečné (po půl roce); vždy 2. měření bylo zaneseno do protokolu.
Výsledky: Ze souboru 3479 nemocných (1710 mužů a 1744 žen) průměrného věku 59±11 let užívalo antihypertenzní terapii 68% nemocných (tj. 2349 osob). Téměř polovina nemocných měla současně diabetes. Hypertonici bez diabetu měli TK pod 140/90 mmHg pouze ve 38% a hypertonici s diabetem měli TK pod 130/80 mmHg dokonce pouze v 6%. V průběhu studie došlo k významnému snížení TK u obou skupin hypertoniků v průměru o 7% (o 10/6 mmHg). Dosažení cílových TK se zlepšilo o 12% u hypertoniků bez diabetu ( tj. 50% dosáhlo hodnot TK pod 140/90 mmHg) a o 6% u hypertoniků s diabetem (tj. 12% dosáhlo TK pod 130/80 mmHg).
Závěr: Na mírném zlepšení kontroly hypertenze se zřejmě podílela významná redukce hmotnosti nemocných a větší pozornost lékaře, individuální intervence zaměřená na životní styl i užívání všech léků a následně lepší adherence nemocných k antihypertenzní terapii. Stále je však třeba zlepšovat terapii hypertenze v ambulantní praxi.