Incidence perikardiálních výpotků po kardiochirurgických výkonech (revaskularizacích a chlopenní chirurgii) se udává od 58 do 64%. Výskyt srdeční tamponády je přibližně 1,5%.
Cílem sdělení je prezentovat zkušenosti našeho pracoviště s prováděním perikardiocentézy po srdeční operaci v období od 12/2004 do 12/2006.
Metodika a výsledky: Soubor je tvořen 38 nemocnými průměrného věku 62,9 let, žen bylo 42%. Časový odstup perikardiocentézy od operace byl 6-80 dní, medián 13 dní. Indikací k punkci perikardu byl nejčastěji progredující velký perikardiální výpotek bez známek srdeční tamponády – 15 nemocných (39,5%), dále velký výpotek s klinickými a echokardiografickými (ECHO) známkami srdeční tamponády – 11 nemocných (29%), velký výpotek pouze s ECHO známkami tamponády – 10 pacientů (26,3%) a lokalizovaná kolekce tekutiny s útlakem některého srdečního oddílu – 2 pacienti (5,3%). Maximální separace listů perikardu byla zjištěna nejčastěji při inferolaterální stěně levé srdeční komory. V souladu s tímto nálezem byla perikardiocentéza provedena nejčastěji z apikálního přístupu, vždy za ECHO kontroly. U 95% nemocných byl perikardiální drén ponechán na aktivním sání, doba drenáže činila 1-6 dní, medián 1 den. Jednorázově bylo při punkci odsáto 50-1200ml výpotku (medián 465ml). Odpad z drénu na aktivním sání byl 30-2950ml (medián 210ml). Specifická váha výpotku kolísala od 1015 do 1045, medián 1025. Třikrát došlo k recidivě významného výpotku s nutností opakování perikardiální punkce. Nezaznamenali jsme žádnou komplikaci v souvislosti s perikardiocentézou. S vyšší pravděpodobností provedení perikardiocentézy byla asociována chlopenní chirurgie, chirurgie ascendentní aorty a maze procedura – výkony spojené s nutností antikoagulační léčby v pooperačním období.
Závěr: Perikardiocentéza je efektivní a bezpečná metoda léčby perikardiálních výpotků po srdeční operaci.