V našem sdělení uvádíme kazuistiku pacienta ,ročník 1950,který prodělal v červnu 1999 rozsáhlý infarkt myokardu /IM/ s komplikovaným průběhem.
Pro recidivy komorových tachykardií byl pacientovi naimplantován automatický implantabilní cardioverter-defibrilátor /AICD/ - na jiném pracovišti.
Pacient přichází na naše pracoviště v září 1999 ke zvážení dalšího postupu.Vzhledem k dysfunkci levé komory srdeční,významné mitrální insuficienci,hemodynamicky těžké postkapilární plicní hypertenzi je indikován k ortotopické transplantaci srdce /OTS/. Ta byla provedena v prosinci 1999.
V lednu 2004 je pacient hospitalizován pro náhle vzniklou dušnost při infektu .Zjištěn anteroextensivní IM , jako projev ischemické choroby srdečního štěpu.
Stav byl dále komplikován maligními arytmiemi, pro které byl i resuscitován .Na základě elektrofyziologického vyšetření /EFV/ byl pacientovi naimplantován AICD s biventrikulární funkcí.
V odstupu šesti měsíců došlo ke zhoršení stavu. Pacient opakovaně hospitalizován pro série výbojů AICD. Byly dokumentovány komorové tachykardie /KT/, které trvají i přes intenzivní medikamentozní léčbu. Je nutná umělá plicní ventilace /UPV/.
Provedena radiofrekvenční ablace /RFA/ s částečným efektem.
V říjnu 2004 je pacient indikován k retransplantaci srdce, která byla proběhla bez chirurgických komplikací 23.10.2004.
Pacient v prosinci 2004 prodělal akutní onemocnění toxoplazmozou,dobře reagující na terapii.Důsledkem léčby byl útlum kostní dřeně.
Nyní je zdravotní stav uspokojivý,funkce srdečního štěpu je dobrá.
Závěr: S pokrokem transplantační medicíny stoupají nároky na další péči o tyto nemocné, s cílem jednak prodloužit přežívání, jednak zlepšit kvalitu života.
Retransplantace srdce je prozatím jedinou definitivní léčbou selhání srdečního štěpu, jehož příčinou je koronární nemoc.