Úvod: Jaderné buňky kostní dřeně (JBKD) mohou být potenciálně použity k regeneraci poškozeného myokardu. Cílem naší práce bylo sledovat distribuci jaderných buněk jak v těle pacienta, tak v poškozeném myokardu.
Metoda: Vyšetřili jsme 8 pacientů s ICHS (4 starý IM, 4 AIM), 7 mužů, průměrný věk 57 (45-67) let. Použili jsme autologní JBKD. Pro zobrazení bylo 20% buněk označeno 99mTc HMPAO. Buňky byly podány do RIA v řádu 10E+8 buněk katétrem. Jejich distribuce byla zobrazena po 2 hodinách. U 4 pacientů jsme rovněž zobrazili distribuci perfuze myokardu 99mTc MIBI a metabolismu glukózy 18F-FDG. Obrazy byly provedeny na gamakameře Helix (metabolismus a celotělová distribuce buněk) a SP4 (perfuze a distribuce buněk v myokardu). Ejekční frakce (EF) levé komory byla měřena v době aplikace buněk a za několik měsíců (2-18).
Výsledky: 2 pacienti se starým infarktem myokardu měli známky jizva na hrotě a viabilní myokard anteroseptálně. JBKD se hromadily přesně ve stejné lokalizaci. EF se u těchto pacientů významně zlepšila – u jednoho pacienta z 28% na 40% za 2 měsíce, u druhého z 35% na 45% za 18 měsíců. U dalších dvou pacientů jsme JBKD v myokardu nedetekovali a EF u nich se nezměnila (zůstala 35% po 8 a 12 měsících). Pacienti po přímé PCI pro akutní ischemii měli hypo/akinesu apikoanteroseptálně. JBKD se u 3 z nich hromadily přesně ve stejné lokalizaci, u jednoho pouze v septu. U 3 pacientů se ejekční frakce v čase zlepšila (z 35% na 45% za 4 měsíce, z 45% na 72% za 4 měsíce a z 45% na 60% za 11 měsíců), u jednoho zůstala stejná (50% za 5 měsíců).
Závěr: Na základě našich výsledků můžeme usuzovat, že ke hromadění JBKD dochází pouze tam, kde je alespoň částečně zachovaná viabilita myokardu. Rovněž se zdá, že akumulace JBKD má vztah ke zlepšení funkce levé komory v čase. Soubor je však příliš malý na generalizaci výsledků a mnoho otázek zůstává nezodpovězeno.