Úvod: Kardiální dysfunkce vede k neurohormonální odpovědi, jejímž výsledkem jsou i zvýšené plazmatické hladiny natriuretických peptidů (NP). Při srdečním selhání (SS) mají NP význam diagnostický a prognostický. Objevily se také zprávy, že pomocí NP lze řídit léčbu nemocných se SS.
Cíl: Posoudit, zda léčba SS se snahou docílit normální hladinu BNP povede ke snížení výskytu kardiovaskulárních příhod..
Uspořádání: Do studie bude zařazeno 100 pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání (primomanifestace či zhoršení chronického SS) Tito nemocní budou randomizováni na léčbu k co nejnižší hladině BNP (skupina BNP) a na léčbu dle klinického stavu (klinická skupina). Nemocní budou sledováni v 3 měsíčních intervalech po dobu 2 let. Sledovaným klinickým ukazatelem je součet všech úmrtí, hospitalizací pro SS a zhoršení SS bez nutnosti hospitalizace.
Výsledky: K datu odeslání abstraktu bylo zařazeno 25 pacientů průměrného věku 73 let, s průměrnou hodnotou vstupního BNP 669 pg/ml. Během ročního sledování (medián 9 měsíců) byl nižší výskyt epizod dekompenzace SS ve skupině BNP oproti skupině klinické ( 8 vs 11). V prvních 6 měsících sledování postihla první KV příhoda 50% pacientů ve skupině BNP a 46% v klinické skupině. Pouze u 2/3 pacientů bylo možné při intenzifikované farmakologické léčbě dosáhnout normální hladinu BNP (<100 pg/ml respektive <150 pg/ml při lehké renální insuficienci).
Závěr: Vzhledem k malému počtu nemocných nelze zatím předběžná data statisticky hodnotit. První výsledky však naznačují, že stanovování hladin BNP u pacientů s chronickým SS může pomoci časnému odhalení hrozící kardiální dekompenzace a umožňuje upravit léčbu jednotlivým pacientům na míru se snahou dosáhnout cílovou hodnotu BNP. Ne u každého pacienta však lze dosáhnout normalizace této hodnoty.