Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení nálezů a výsledků katetrové ablace u pacientů s arytmogenní kardiomyopatii pravé komory (AKMPPK). Metodika: Ze 178 pacientů, kteří podstoupili 213 ablačních výkonů pro setrvalou monomorfní komorovou tachykardii (SMKT) při strukturálním postižení srdce mělo 13 (7%) pacientů (42±16, 1 Ž) diagnózu AKMPPK potvrzenou echokardiograficky a MR. Ablace byla indikována po první epizodě SMKT, pro recidivující SMKT resp. pro arytmickou bouři při ICD u 4, 7 resp. 2 pacientů. Výsledky: Při prvním výkonu byl indukován jeden tvar KT u 4 pacientů (LBBB s osou doleva 3x a LBBB se svislou osou 1x) a dva tvary KT o stejné frekvenci s opačnou rotací jedním reentry okruhem u 6 pacientů (alternace LBBB s osou doleva a LBBB s indiferentní osou 3x, alternace LBBB se svislou osou a LBBB s osou doleva 3x). U 3 pacientů bylo indukováno více forem KT. Kritické místo reentry okruhu bylo lokalizováno mezi inferolaterální bazální jizvou a trikuspidálním prstencem 8x (inferolaterálně 5x, inferiorně 2x, laterálně 1x) nebo v oblasti jizvy (inferolaterálně 4x, anteriorně resp. anterolaterálně na přechodu do RVOT 1x resp. 2x), resp. inferiorně mezi inferfolaterobazální a inferoapikální jizvou 1x. Reablaci (6x) podstoupil jeden pacient s komplexním arytmogennním substrátem při progresivním postižení PK. Nevyvolatelnosti KT se dosáhlo ve všech prvních výkonech. Po dobu 57±38 (17-120) měsíce sledování měl od poslední ablace 1 (8%) pacient recidivu KT, která je stabilizována na lécích, 2 (15%) pacienti umřeli v důsledku nekardiální příčiny. Doba do první recidivy SMKT, první ATP terapie, resp. prvního výboje ICD byla 6±8, 7±8, resp. 7±6 měsíců. Závěr: Bezprostřední a dlouhodobé výsledky ablace SMKT při AKMPPK jsou příznivé. Jako dominantní substrát KT se jeví jizvy v bazálních segmentech PK a zóny pomalého vedení mezi nimi a trikuspidálním prstencem.