Rezistentní hypertenze (RHT) je definována jako neschopnost dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku (TK) ani při použití trojkombinace antihypertenziv, včetně diuretika. Přítomnost hypertenze zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a zvyšování hodnoty systolického TK je provázeno kontinuálním zvyšováním kardiovaskulární morbidity i mortality. Přesto prognoza pacientů s RHT není přesně známá.
Náš soubor tvořilo 586 hypertoniků s RHT hospitalizovaných v letech 2005-2006 na naší klinice. Pacienti s RHT tvořili 9,9% ze všech hypertoniků. Do roku 2014 zemřelo 42,7 % pacientů s RHT. Sledovali jsem výskyt kardiovaskulárních onemocnění, rizikových faktorů a další parametry.
Zemřelí pacienti s RHT byli významně starší (72,6:67,1 let), s vyšším výskytem ischemické choroby srdeční ( 51,6:36,6%), srdečního selhání (32,8:17,6%), mozkové příhody (21,6:14,3%) a diabetu mellitu (55,6:39,3%). Rovněž se ve skupině zemřelých pacientů s RHT častěji vyskytovala fibrilace síní a byla vyšší hodnota kreatininu ( 140,5 : 107,5 umol/l). Nebyly významné rozdíly v kontrole TK a počtu podávaných antihypertenziv. Větší odchylky ve výběru antihypertenziv byly pouze v diuretické terapii, kdy u zemřelých s RHT byl častěji podáván furosemid a spironolakton (u žijících thiazidová diuretika).
Mortalita pacientů s RHT souvisí spíše s výskytem komplikujících onemocnění, než se samotnou kontrolou TK a typem použité antihypertenzní terapie. Výskyt komplikujících onemocnění byl vyšší než je běžný v populaci hypertoniků, což může být dáno jak zvýšenou hodnotou krevního TK, tak horší adherencí k léčbě, která bývá u pacientů s RHT popisována. Při výběru vhodné kombinace antihypertenziv u pacientů s RHT by mělo být bráno v úvahu jak vyšší kardiovaskulární riziko pacienta, tak nutnost intervence dalších rizikových faktorů.