Úvod: V současné době existuje velmi málo údajů o dlouhodobé účinnosti buněčné transplantace. Proto bylo cílem této práce zhodnotit změny regionální a globální funkce levé komory (LK) během ročního sledování u nemocných s akutním infarktem myokardu (IM) léčených autologní transplantací mononukleárních buněk kostní dřeně (MBKD).
Soubor nemocných a metodika: Do studie bylo zařazeno 60 nemocných s poprvé vzniklým akutním IM léčeným koronární angioplastikou s implantací stentu, kteří dokončili jednoroční sledování. Nemocní byli randomizováni do 3 skupin po 20 nemocných. Skupina A byla léčena vyšší dávkou MBKD (100 000 000 buněk), skupina B nižší dávkou MBKD (10 000 000 buněk). Nemocní neléčení buněčnou transplantací tvořili kontrolní skupinu C. Byly srovnány výsledky tkáňové dopplerovské echokardiografie a SPECTu získané před buněčnou transplantací a za 3, 6, a 12 měsíců po ní.
Výsledky: Systolické rychlosti pohybu stěny LK postižené infarktem (Sa) 5,2 cm/s, 4,6 cm/s, a 4,4 cm/s ve skupinách C, B, a A narostly ve 3. měsíci sledování o 0,0 cm/s, 0,3 cm/s (p=NS vs C) a o 0,7 cm/s (p‹0,05 vs C). Ve 12. měsíci se však odpovídající změny Sa oproti basálním hodnotám v jednotlivých skupinách navzájem nelišily (0,1 cm/s, 0,2 cm/s, a 0,6 cm/s, p=NS). Naproti tomu potransplantační zlepšení globálních parametrů funkce LK (ejekční frakce a průměrná systolická rychlost pohybu 6 stěn LK) zůstalo zachováno během celého ročního sledování a bylo významně lepší u skupiny A ve srovnání s kontrolním souborem.
Závěr: Autologní transplantace vyšší dávky MBKD vedla u nemocných s akutním IM ke zlepšení globální funkce LK, které přetrvávalo během ročního sledování. Zlepšení regionální funkce LK po buněčné transplantaci však mělo u těchto nemocných klesající tendenci a v 1. roce sledování již nebylo statisticky významné.
Práce byla podpořena grantem IGA č. 1A/8676-3.