Kazuistika: 62-letý nemocný s idiopatickou dilatační kardiomyopatií (DKMP) a chronickou fibrilací síní po neselektivní ablaci AV junkce a implantaci kardiostimulátoru v roce 1998, byl vyšetřován v 2/2004 pro symptomatické běhy monomorfní komorové tachykardie (KT) s frekvencí 165/min. Při elektrofyziologickém vyšetření byly vyvolány dvě KT. Jedna pocházející z výtokového traktu levé komory (LVOT) a druhá charakteru reentry o fr. 180/min. Pacient byl zajištěn ICD. Po implantaci přístroje byly problémem recidivy pomalé KT pod detekční hranicí ICD a progrese srdeční insuficience. V 6/2004 bylo provedeno rozšíření stimulace na biventrikulární systém (BiV), kdy byla levokomorová elektroda umístěna v anterolaterální žíle. BiV stimulace spouštěla běhy nesetrvalé KT z LVOT. Po přechodném vypnutí došlo ke stabilizaci stavu po zvýšení dávky betablokátorů a zvýšení frekvence stimulace na 75/min. V odstupu 14ti dní byl pacient přijat pro sérii výbojů z ICD (22 během 24 hod.) pro běhy KT o fr. 180/min, které byly spouštěny při BiV stimulaci. Při elektroanatomickém mapování byl lokalizován fokální zdroj pomalé KT pocházející z LVOT a následně při programované stimulaci komor ještě vyvolána KT o fr. 182/min. odlišné morfologie. Oba arytmogenní zdroje byly odstraněny radiofrekvenční ablací. Následně již nebyla žádná monomorfní KT při BiV stimulaci.
Závěr: U nemocných s DKMP se vyskytují KT jak fokálního původu, tak reentry typu. Jde o důsledek anisotropního vedení při fibróze myokardu. Případ dokumentuje proarytmický efekt BiV stimulace a možnosti řešení katetrizační ablací.