ÚVOD: Stimulace hrotu pravé komory srdeční představuje již téměř 50 let rutinní místo pro trvalou kardiostimulaci z bradyarytmické indikace. Řada experimentálních i klinických studií však naznačuje, že stimulace hrotu pravé komory (PK) srdeční vede k výrazné asynchronii aktivace komor. Řešením je stimulace z alternativních míst PK. Cílem předložené studie je srovnání akutního dopadu stimulace septa a hrotu na echokardiograficky hodnocené parametry komorové dyssynchronie.
METODIKA: 40 pacientů ( 30 mužů, průměrný věk 73±10 let) s pokročilou AV blokádou a zachovanou ejekční frakcí LK ( EF> 45%) bylo zařazeno do studie. Pts byli randomizováni v poměru 2:1 k septální stimulaci (26 pts, průměrný věk 73±10 let ) nebo hrotové stimulaci (14 pts, průměrný věk 72 ±8 let). Elektroda s aktivní fixací byla umistěna buď na septum či do hrotu PK. Echokardiografické vyšetření včetně hodnocení tkáňového Dopplera (TDI) bylo provedeno do týdne po implantaci. Hodnotili jsme parametry inter a intraventrikulární dyssynchronie. Interventrikulární mechanický delay (IVMD) byl hodnocen jako rozdíl mezi preejekčním časem levé a pravé kontroly. Intraventrikulární dyssynchronie LK byla analyzována z výsledků TDI, hodnotili jsem rozdíl rychlosti počátku resp. vrcholu kontrakce septa a laterální stěny LK.
VÝSLEDKY:
| Preejekční čas LK (ms) | Preejekční čas PK (ms) | IVMD (ms) | Septal-lateral delay –počátek (ms) |
Septal-lateral delay – vrchol (ms) | |
| Stimulace hrotu | 140±22 | 114±22 | 19±23 | 6±30 | 32±52 |
| Stimulace septa | 147±23 | 121±24 | 21±18 | 17±42 | 21±56 |
| P-value | ns | ns | ns | ns | ns |
ZÁVĚR: V předložené studii stimulace septa, ani hrotu pravé komory nevedla akutně k signikantní inter a intraventrikulární dyssynchronii . V obou skupinách jsme však zaznamenali velký individuální rozptyl ve všech sledovaných parametrech .
Studie byla podpořena IGA MZČR no. NR 8553-3/2005.