U neonkologicky nemocných se v zahraničí osvědčuje forma domácí paliativní péče. Zároveň zvláště ve Velké Británii je uplatňován model „komunitní péče“. Základním principem je propojení (osobní kontakt, spolupráce, předávání nemocného, snaha o sjednocení komunikace) sítě ambulantních i lůžkových poskytovatelů akutní a následné péče v regionu v úrovni komunikační a kompetenční. U pokročilého srdečního selhání se v zahraničí ukazuje pro dynamiku klinického stavu vhodná existence specializovaných koordinátorů péče- nejen v lékařské, ale i sesterské rovině. Zdravotní sestra (heart failure nurse specialist) má za úkol základní diagnostiku i management symptomů a komplikací v péči o klienta v jeho přirozeném prostředí- komunitě (domov či náhradní sociální prostředí) a je jejím úkolem pomoci zvýšit kvalitu života nemocného a snížit počet rehospitalizací pomocí edukace a podpory nemocného a jeho blízkých (lepší porozumění diagnóze, obtížím, dietním opatřením. možnostem života s nemocí- také tedy lepší přizpůsobení- compliance). V případě akutních komplikací se připravují dopředu scénáře jejich řešení ve spolupráci s nemocným a jeho blízkými a při nepoměru mezi možnostmi zajištění péče v přirozeném prostředí a kvalitou života nemocného se řešením stává lůžková paliativní péče, ne vždy nutně specializovanéhob charakteru. I v zařízení například typu LDN (zhoršení mobility, nutná bazální úprava terapie, přechodná respirační infekce apod.) totiž působí dále výše uvedená zdravotní sestra a i zde je stejně jako u praktického lékaře kontaktní osobou pro spolupráci se specialistou. Tento model i vzhledem k demografickému vývoji a stárnoucí populaci nabízí efektní a komplexní řešení, které ve svých důsledcích negeneruje další zbytečné náklady na péči- spíše ji činí efektivnější.