Perimitrální flutter je jedna z levosíňových tachykardií, která se vyskytuje u pacientů, kteří již prodělali radiofrekvenční ablaci pro fibrilaci síní. K prevenci tohoto flutteru je potřeba dosažení transmurální a permanentní léze a bidirekčního bloku na mitrálním isthmu. Možnosti jak tohoto dosáhnout jsou aplikace vyšších energií během radiofrekvenční ablace, použití řiditelného sheathu k docílení větší podpory a stability ablačního katetru, použití robotického systému, epikardiální ablace z koronárního sinu. Dalšími možnostmi jsou bipolární ablace ( kdy je jeden ablační katetr umístěn endokardiálně a druhý epikardiálně ) nebo selektivní alkoholová ablace Marshallovy žíly. Důvody, proč je obtížné dosáhnout úplné, transmurální a permanentní léze jsou jak elektrické tak anatomické (komplexní anatomie v posterolaterální oblasti levé síně), dále pak histologické vlastnosti tkání, přítomnost Marshallovy žíly a v neposlední řadě ochlazování okolí léze průtokem krve v koronární arterii ( ramus circuflexus ). V tomto sdělení se zaměřím na techniku selektivní alkoholové ablace Marshallovy žíly, prováděné jako součást výkonu katetrizační ablace fibrilace síní. Po kanylaci koronárního sinu ( sheathem pro implantaci levokomorové elektrody používané při impl. biventrikulárního systému ) a subkanylaci Marshallovy žíly ( koronární cévkou, např. LIMA ) je provedena obliterace ( uzávěr ) povodí Marshallovy žíly angioplastickým balónkem a distálně od obliterace je injektován 98% ethanol v objemu 1-2ml. Rozsah léze je následně ověřen CARTO mapou a dosažení bidirekčního bloku na mitrálním isthmu stimulací. Výhody selektivní alkoholové ablace Marshallovy žíly jsou využití povodí této žíly vedoucí v oblasti mitrálního isthmu a docílení transmurální léze, mnohdy velmi obtížně dosažitelné endokardialní a epikardiální radiofrekvenční ablací.