Úvod: Mimonemocniční oběhová zástava je závažným zdravotnickým, ekonomickým i sociálním problémem. Incidence mimonemocniční oběhové zástavy se v Evropě pohybuje mezi 38-81 případů na 100000 obyvatel za rok. Prognoza těchto pacientů je velmi závažná. Pouze asi 2-15% pacientů je po prodělané zástavě propuštěno z nemocnice. Cílem naší práce bylo zhodnotit zda prognozu může ovlivnit vzdálenost místa zástavy od kardiocentra v podmínkách Olomouckého kraje.
Metoda: Retrospektivně jsme analyzovali soubor 73 konsekutivních pacientů hospitalizovaných na našem pracovišti mezi lety 2011-2014 po prodělané mimonemocnicční oběhové zástavě při fibrilaci komor. Všem pacientům byla v našem centru provedena akutní koronarografie s následnou intravaskulární terapeutickou hypotermií. Vzdálenost místa zástavy od našeho centra jsme porovnali s výslednou prognozou hodnocenou jako neurologický status (CPC skore) za 3 měsíce od zástavy.
Výsledky: Ve skupině pacientů s dobrou prognozou byla průměrná vzdálenost od kardiocentra 27 kilometrů / 5-105 km /, zatímco ve skupině pacientů se špatnou prognozou byla průměrná vzdálenost 37 kilometrů /5-128 km/. Při hodnocení dat pomocí Wilcoxon-Mann-Whitneyho a Spearmanova korelačního testu je tak závislost vzdálenosti na prognóze statisticky signifikantní ( p1 – 0,0473 a 0,0407).
Závěr: Rozdíl mezi skupinami pacientů podle vzdálenosti v závislosti na prognoze je velmi hraniční, ale přesto signifikantní.