Cíl: Vhodně nastavená pohybová aktivita by měla být nedílnou součástí komplexní léčby pacientů s chronickým srdečním selháním (CHSS). Řada mezinárodních studií potvrzuje pozitivní vliv pohybové aktivity na kvalitu života, počet rehospitalizací, ale i na morbiditu.
Metodika: Současný projekt probíhá ve spolupráci Rehabilitačního oddělení a Interní kardiologické kliniky FN Brno. Trénink je koncipován jako desetitýdenní, přičemž pacienti dochází k řízené rehabilitaci 2x za týden. Vstupními kritérii jsou anamnéza stabilního chronického systolického srdečního selhání na podkladě ischemické choroby srdeční či dilatační kardiomyopatie delší než 3 měsíce s ejekční frakcí levé komory (EF LK) < 45%, NYHA II-III. Před a po ukončení tréninků je proveden spiroergometrický zátěžový test, šesti-minutový test chůze, jsou stanoveny hladiny natriuretických peptidů (BNP, NT-proBNP), pro objektivizaci subjektivního zlepšení pacienti vyplňují dotazník kvality života.
Při stanovení efektivity tréninku a přínosu pro pacienta je kladen důraz především na hodnotu poměru minutové ventilace a výdeje oxidu uhličitého (VE/VCO2slope), jež je považován zahraničními studiemi za silný prognostický ukazatel.
Výsledky: Po absolvování desetitýdenního tréninkového programu došlo u stávajících pacientů k redukci symptomů srdečního selhání, k adekvátnímu zlepšení parametrů vrcholové spotřeby kyslíku (VO2peak) i VE/VCO2slope. Studie je však na počátku, je proto třeba přínos tréninku sledovat dále na větším počtu vhodných pacientů.
Závěr: Podle dosavadních výsledků naší pilotní studie můžeme naznačit, že vhodně nastavená kardiovaskulární rehabilitace je pro pacienty s CHSS přínosná.
Projekt je podpořen projektem MZ ČR koncepčního rozvoje výzkumné organizace 65269705, dále je tato studie součástí projektu FAR NHL.