KOMOROVÁ KVADRIGEMINIE VEDOUCÍ K ELEKTROMECHANICKÉ DISOCIACI 2:1 U NEMOCNÉHO S AKUTNÍM SRDEČNÍM SELHÁNÍM

J. Šimek, E. Chytilová (Praha)
Tématický okruh: Srdeční selhání, transplantace, oběhové podpory
Typ: Poster - lékařský, XVI. výroční sjezd ČKS

Úvod: Pulsus alternans je známkou těžké kontraktilní poruchy u chronického srdečního selhání a je prognosticky závažným znamením. Tento fenomén je často spouštěn izolovanou komorovou extrasystolou, ale zpravidla rychle odeznívá během několika následujících sinusových stahů. Vzácně byl pozorován pulsus alternans ve formě elektromechanické disociace 2:1.
Kazuistika: 66-letý muž po náhradě aortální chlopně pro regurgitační vadu a s pokročilým chronickým srdečním selháním (EF LK 20%), s implantovaným biventrikulárním ICD a anamnézou opakovaných hospitalizací pro levostrannou srdeční insuficienci byl přijat na KJ pro recidivu plicního edému. Při přijetí byla přítomna síněmi spouštěná biventrikulární stimulace o fr. 86/min s kvadrigeminicky vázanými komorovými extrasystolami. Na oxymetrické křivce byla patrná elektromechanická disociace 2:1 při absenci hemodynamické odpovědi jak po komorové extrasystole, tak po druhém stimulovaném komplexu za komorovou extrasystolou (viz. obr). Při  konzervativní léčbě vazodilatancii a diuretiky došlo nejprve k snížení četnosti komorové ektopie, ale stále přetrvávala bezpulsová elektrická aktivita po potencovaném postextrasystolickém stahu. Tento fenomén vymizel za 30min od přijetí. Akutní příčina dekompenzace chronického srdečního selhání nebyla zjištěna. Efektivní bradykardie při přijetí se pravděpodobně podílela na klinickém stavu. Lze jen spekulovat, zda byla vlastní příčinou dekompenzace chronického srdečního selhání či jeho pouhou konsekvencí. Kazuistika dokumentuje, jak zdánlivě benigní komorová ektopie 4:1 může entrainovat pulsus alternans a vést k relativně setrvalé elektromechanické disociaci 2:1.