Cíl: 1) Zjistit, zda existuje rozdíl v psychice mezi pacienty s AVNRT a WPW. Výchozím předpokladem je, že pacienti, u nichž byla diagnostikována AVNRT, jsou více anxiozní, hůře spolupracují při EFV výkonu a vykazují nespecifické psychopatologické odchylky ve větší míře než pacienti s WPW. Daný předpoklad vychází z letité zkušenosti arytmologů v práci s těmito pacienty. 2) Identifikovat jak pacientům zlepšit psychickou pohodu, a tím podpořit spolupráci v souvislosti s ablačním výkonem. Soubor: Jednalo se o soubor pacientů 55 pacientů, z toho 35 s diagnózou AVNRT a 20 s diagnostikovaným WPW syndromem. Všichni pacienti podstoupili EFV zákrok poprvé, věková hranice byla u obou pohlaví 18 až 60 let. Metodika: Výzkum proveden v rozmezí říjen 2006 až září 2007 na antiarytmickém oddělení kardiologie Nemocnice Na Homolce. Ke sběru dat byly použity dvě metody: 1) dotazník, který byl sestaven ve spolupráci sálové sestry elektrofyziologické laboratoře a klinického psychologa, 2) dotazník SCL-90 – psychodiagnostická metoda sloužící k posouzení přítomnosti psychické poruchy a specifikaci dané psychické odchylky od normy. Výsledky: Výsledné hodnocení symptomových škál psychodiagnostického dotazníku SCL-90 zaměřeného na přítomnost psychopatologických odchylek nepotvrzuje rozdíl v přítomnosti sledovaných anxiozních, depresivních a somatizačních symptomů, avšak potvrzuje větší interpersonální senzitivitu a fobické ladění ve prospěch AVNRT. Toto zjištění může sloužit k přijetí podpůrného přístupu k této skupině nemocných. Ke zlepšení psychické pohody obou skupin pacientů by přispělo zefektivnění komunikace během výkonu, pacienti preferují prostou mezilidskou komunikaci nad komunikací technicistního rázu. Diskuse nad odbornou stránkou ablačního výkonu navozují dojem nedostatečné jistoty samotných zdravotníků, a tím spíše nabourávají psychickou stabilitu nemocných.