Cíl: Srovnání kvality života nemocných s pokročilým srdečním selháním a komorovou dyssynchronií, kteří jsou indikováni k implantaci biventrikulárního kardioveteru-defibrilátoru (ICD).
Metodika: U 79 ze 111 po sobě jdoucích nemocných, kterým byl v roce 2006 implatován biventrikulární ICD (prům.věk 61±12 let, 44 M, 33 Ž, EF LK 23±19 %, 67 % ICHS, 33 % DKMP, prům.NYHA 3,2) bylo provedeno srovnání kvality života před a 12 měsíců po výkonu za použití standardizovaného dotazníku kvality života pro nemocné s pokročilým srdečním selháním ( MLHFQ-SF36). Jako respodeři srdeční resynchronizační léčby (SRL) byli definováni nemocní s poklesem enddiastolického rozměru levé komory (EDD) o 10 % a více za 12 m po implantaci BiV systému.
Výsledky: Tab 1: Srovnání kvality života před a po implantaci BiV ICD
| Parametr | před SRL | 12 m po SRL | p |
| EF LK (%) | 23 ± 19 | 30 ± 11 | 0.01 |
| EDD LK (mm) | 66 ± 11 | 60 ± 8 | 0.01 |
| SF-36 (skóre) | 56 ± 23 | 38 ± 17 | 0.01 |
Závěr: Implantace biventrikulárního ICD vedla u většiny nemocných k významnému zlepšení kvality života měřeno rel. poklesem skóre dle SF-36. Vyšší kvalita života byla spojena s průkazem reverzní remodelace LK ( poklesem EDD) a absencí ICD výbojů (64 ze 79 – 81%). U 20 % nemocných došlo k přechodnému zlepšení kvality života (3 m) a poté ve 12 m nebylo zlepšení kvality života již patrné. Dle analýzy dat se jedná o skupinu nemocných s přechodným placebo efektem SRL, kde není možno detekovat jednoznačné známky reverzní remodelace LK.