Cílem je zhodnocení dlouhodobého klinického výsledku ablace chronické fibrilace síní (CHFS) a klinických a elektrofyziologických parametrů spojených s dlouhodobým udržením sinusového rytmu (SR) po prvním ablačním výkonu.
Metodika: Ablace CHFS byla provedena u 100 pacientů (pac) (21 Ž, 55±10 let). CHFS byla definována jako trvající >6 měsíců, rezistentní na maximální antiarytmickou (AA) léčbu a rezistentní na nebo recidivující po elektrické kardioverzi. Ablační strategie zahrnovala komplexní ablaci v levé síni (LS) a případně v koronárním sinu (CS). Úplná izolace PŽ byla průběžným cílovým mementem a obnovení SR ablací konečným cílovým moment výkonu.
Hodnotila se také voltáž v jednotlivých bodech elektroanatomické mapy (CARTO) jako obraz (ne)přítomnosti normálního myokardu a vazivové přestavby.
Výsledky: SR byl obnoven ablací u 38 pac během prvního výkonu a u 66 pac alespoň v jednom výkonu po zahrnutí opakovaných ablací (opakovaná ablace byla provedena u 43 pac). Po prvním výkonu zůstává stabilní SR u 50 pac, 38 z nich je bez AA léčby. Po opakované ablaci se stabilní SR udržuje u 87 pac, včetně 66 pac bez AA lečby, po dobu sledování 26 ± 14 měsíců od poslední ablace. Analýza dlouhodobého výsledku po jediné ablaci ukázala, že špatný klinický výsledek byl spojen s neschopností obnovit SR ablací (9 vs. 29 pac; P = 0.009), s vyšším zastoupením LS bodů v elektroanatomické mapě jevících voltáž < 0.2 mV (medián 33% vs. 20%; P = 0.006) a nižším zastoupením LS bodů jevících voltáž > 1 mV (medián 11% vs. 15%; P = 0.02).
Závěr: 1) Příznivý dlouhodobý klinický výsledek ablace CHFS byl vysoký po provedení opakované ablace u 43% pacientů. 2) Lepší dlouhodobý výsledek po první ablaci CHFS byl spojen se schopností obnovit SR ablací a s vyšší voltáží zaznamenanou při mapování LS.