Úvod a cíl: Zavedení biventrikulární stimulace bylo velkým pokrokem při léčbě nemocných s pokročilým chronickým srdečním selháním (CHSS). Od echokardiografie se očekává výběr vhodných nemocných k srdeční resynchronizační léčbě (SRT). I přes intenzivní výzkum chybí zatím optimální echokardiografický parametr, který by byl dostatečně přesný, snadno získatelný a ověřený velkými studiemi. V poslední době byl zaveden termín „septální flash“, znamenající pohyb septa směrem do levé komory v časné systole rychle následovaný opačným pohybem směrem do pravé komory, je to relativně snadno identifikovatelný parametr levokomorové asynchronie. Cílem práce bylo zjistit přesnost tohoto parametru na predikci respondentů SRT u populace pacientů, kteří podstoupili implantaci biventrikulárního systému na našem pracovišti.
Soubor a metodika: U 142 nemocných s CHSS, kteří byli indikováni k SRT na základě platných doporučení, bylo na echokardiografickém vyšetření před implantací stanoveno, zda je přítomen „septální flash“. Šest měsíců po implantaci byli nemocní dle klinického obrazu a změny ejekční frakce levé komory rozdělení na respondenty a non-respondenty SRT. Byla stanovena senzitivita a specificita přítomnosti „septálního flashe“ na predikci respondentů SRT.
Výsledky: 82 pacientů (57,7%) bylo hodnoceno jako respondenti SRT, zbývajících 60 (42,3%) jako non-respondenti. Septální flash byl přítomen u 56 nemocných, u 47 respondentů a 9 non-respondentů. Specificita pro predikci respondentů SRT byla 85%, senzitivita 57,3%.
Závěr: Septální flash je relativně specifický echokardiografický parametr pro predikci respondentů SRT. Nižší senzitivita naznačuje, že se nejedná o jediný patofyziologický mechanismus korigovatelný SRT.