Cíl: Cílem tohoto souhrnného sdělení je podat přehled o úloze echokardiografie v diagnostice diastolického srdečního selhání.
Současný stav znalostí o dané problematice: Diastolické srdeční selhání je odpovědné za 30%-40% případů manifestního srdečního selhání. Jeho správná diagnostika má zásadní význam pro správnou léčbu a zlepšení prognózy i kvality života nemocných se srdečním selháním. Echokardiografie dokáže posoudit a kvantifikovat poruchy všech základním složek, které určují globální diastolickou funkci levé komory. Jsou to rychlost a úplnost relaxace levé komory, distenzibilita a tuhost levé komory a stav jejího diastolického plnění. K charakteristice těchto vlastností jsou nejčastěji využívány standardní pulzní dopplerovská echokardiografie a tkáňová dopplerovská echokardiografie. Pulzní dopplerovská echokardiografie využívá analýzu transmitrálního plnění levé komory a toků v plicních žílách. Najčastěji jsou užívány následující parametry: vrcholná rychlost plnění levé komory v časné (E) a pozdní (A) diastole, jejich poměr E/A, decelerační čas vlny E (DT) a doba trvání zpětného toku v plicních žílách (Ard). Stěžejní ultrazvukovou metodou v diagnostice diastolického srdečního selhávání je však tkáňová dopplerovská echokardiografie využívající měření vrcholných rychlostí pohybu septálního a laterálního úseku mitrálního annulu (Ea sept, Ea lat). Poměr E/Ea sept či E/Ea lat nad 15 s vysokou přesností předpovídá vzestup plnícího tlaku levé komory nad normální hodnotu – tedy manifestní diastolickou dysfunci. Naopak E/Ea sept či E/Ea lat pod 8 vylučuje diastolické srdeční selhání. Tento parametr je i základním stavebním kamenem nových „guidelines ESC“ pro diagnostiku diastolického srdečního selhání.
Závěr: Echokardiografie patří v současné době k základním metodám v diagnostice diastolického srdečního selhání.