Prevalence hypertenze ve stáří stoupá a její důsledná léčba je podceňována. Nedostatečně léčená hypertenze může vést ke strukturnímu postižení srdce i cév. Dochází k hypertrofii LK, systolické a diastolické dysfunkci LK, k srdečnímu selhání, ischemii myokardu, k progresi chlopenních vad, fibrilaci síní, komorové tachykardii, k rozvoji endoteliální dysfunkce a aterosklerózy.
Důsledkem bývají fatální KV příhody (IM, CMP), které významně zvyšují morbiditu a mortalitu nemocných. Systolická dysfunkce je prediktorem zvýšené mortality u hypertoniků - 2 roky přežívá 50%, 5 let 20%. Mortalitu snižují především BB a ACEI.
Prezentujeme kazuistiku 75 leté mnohaleté hypertoničky s anamnézou IM r.1995 - první manifestace ICHS, bez hospitalizace, dále dlouhodobě asymptomatické, s postspecifickou restriktivní ventilační poruchou a recidivujícími bronchitidami. Hodnoty TK byly při ambulantních kontrolách opakovaně akcelerovány. Dle ECHO 11/05 zjištěna těžká difúzní systolická dysfunkce s EF 25%, Mi. insuf 3/5, aortální a trikuspidální insuf. 2/5, těžká plicní hypertenze. Po úpravě kombinace antihypertenziv (bisoprolol , ramipril, hydrochlorothiazid, isradipin, moxonidin) TK normalizován. Kontrolní ECHO 11/06 prokázalo významné zlepšení systolické funkce s EF 50%, ostatní nález nezměněn.
K těžké systolické dysfunkci došlo pravděpodobně kombinací dlouhodobě akcelerované hypertenze a následků neléčeného IM. K významnému zlepšení EF LK přispělo snížení afterloadu při korekci TK a kardioprotektivní efekt ACEI a BB.
Proto klademe důraz na důslednou a dlouhodobou kompenzaci TK zvláště ve vyšším věku, neboť jde většinou o polymorbidní nemocné a můžeme ovlivnit jejich morbiditu i mortalitu.
Součástí sdělení jsou tabulky s monitorací TK a echokardiografické obrázky.