Aortální disekce je akutní relativně vzácné onemocnění s vysokou mortalitou. Předpokládaná roční incidence je kolem 3 případů na 100 000 obyvatel, 2/3 nemocných jsou muži, nejčastěji se vyskytuje mezi 60 až 70 rokem života. Podkladem onemocnění je obvykle patologické postižení stěny aorty. Z vrozených stavů sem patří Marfanův sy, Ehlers-Danlosaův sy. a koarktace aorty, uvádí se i bikuspidální Ao chlopeń. Podkladem získaných je nejčastěji ateroskleróza, nejvýznamnějším rizikovým faktorem přítomným u více jak 70% nemocných je hypertenze. Zvláštní skupinou jsou ženy mladší 40 let, kde u vice jak 50% vzniká v souvislosti s těhoitenstvím.
Klinickou symtomatologií je na prvním místě bolest na hrudníku, která bývá přítomná až u 90% postižených, další příznaky tvoří velmi pestrou škálu odpovídající především lokalizaci disekce, což enormně ztěžuje včasné stanovení přesné diagnózy a odráží se ve vysoké mortalitě.
Základem diagnostiky je transesofageální UZV vyšetření, a CT angio, nejcitlivější je MR, prakticky opuštěna je prostá angiografie. Mortalita akutní disekce, pokud není správně rozpoznána a léčena, je vysoká. Úvádí se mortalita 1 % za každou hodinu v prvních 48 hodinách.
Úvodní terapie spočívá ve zklidnění nemocného (analgetika, při neklidu neuroleptanalgetická kombinace) a snižování krevního tlaku, které by nemělo být náhlé, mělo by však být (na rozdíl mozkových příhod)
dostatečné – na systolický tlak kolem 100 mmHg, u hypertoniků na o něco
vyšší. Cenné jsou úvodní nitráty v infuzi sledované p.o. betablokátory.
Transfer nemocného do kardiocentra s dostupností kardiochirurgie je nezbytností. Při disekci vzestupné aorty (typ A Standfordské klasifikace) je preferovaná chirurgická léčba, naopak u sestupné aorty (typ B) přináší v současnosti lepší výsledky léčba konzervativní, intervenční metody léčby zatím nepřekročily rámec klinických experimentů.