Cíl: selektivní koronarografie je rutinní metodou diagnostiky ICHS. K provedení selektivní koronarografie a následně i intervenční terapie je možné použít řadu přístupových cest. Ve světě nejčastější je femorální přístup. Pro menší riziko lokálních krvácivých komplikací a častou subjektivní preferenci pacienta je však na řadě pracovišť preferován radiální přístup. Udávána je však větší obtížnost tohoto přístupu a tím delší učící křivka pro vyšetřujícího lékaře. Při osvojování si tohoto přístupu se prodlužuje délka vyšetření i skiaskopický čas.
Soubor a metody: bylo provedeno retrospektivní zhodnocení skiaskopického času zkušených lékařů katetrizační laboratoře při zavádění radiálního přístupu a porovnány průměrné skiaskopické časy po více jak 100 provedených vyšetření /828 pac./ s průměrným skiaskopickým časem u vyš. femorálním přístupem v roce 2006.
Výsledky: po malém množství výkonu / 20-50 / již snižování skiaskopického času je obtížně hodnotitelné při velkém rozptylu skiaskopického času u jednotlivých vyšetření . I po provedení prvních 100 vyšetření přetrvává významně delší skiaskopický čas u vyšetření radiálním přístupem 3 min 43 sec. proti 2 min. 15 sec. u vyšetření femorálním přistupem. Hodnoceno 828 vyš. radiálním přístupem.
Závěr: radiální přístup je rychle osvojitelný zkušeným intervenčním kardiologem. I po více jak 100 provedených vyšetření je však spojen s významně vyššími skiaskopickými časy a tím pravděpodobně i vyšší radiační zátěží pro pacienta i vyšetřující personál. Toto poznání je výzvou k dalšímu sledování.