Cílem práce bylo zhodnocení výsledků účinnosti lékových stentů implantovaných u konsekutívní skupiny nemocných.
Soubor a metodika: V období 16.5.2002 – 31.3.2004 jsme v Nemocnici Na Homolce implantovali lékové stenty 109 nemocným. Vzhledem k ekonomické náročnosti byly lékové stenty implantovány pouze rizikovým nebo velmi rizikovým nemocným, velmi často v „off label“ indikaci z hlediska medicíny založené na důkazech. 9 nemocných jsme vyřadili z hodnocení pro geografickou nedostupnost nebo pro ztrátu kontaktu. Sledování bylo kombinací prospektivního hodnocení v prvních měsících s retrospektivním hodnocením za 4-5 let, telefonicky a/nebo dotazníkovou metodou. Medián sledování nemocných činí 4,88 roku. Nemocným s recidivou obtíží, nemocným s implantací „DES“ do oblasti restenózy a všem nemocným s implantací stentu do kmene levé věnčité tepny bylo nabídnuto opakované koronarografické vyšetření.
Výsledky: Ze stovky hodnocených nemocných 8 zemřelo. 61% nemocných je dosud bez relevantních obtíží. 65% nemocných podstoupilo opakované koronarografické vyšetření v intervalu 4 – 72 měsíců od data intervence lékovým stentem. Opakovaný vznik obtíží - klinická "restenóza" se vyskytovala až v 39% z celého souboru. U rekoronarografovaných převažovaly případy progrese aterosklerózy buď v léčeném segmentu nebo na jiných tepnách. Výskyt restenóz v lékovém stentu jsme angiograficky ověřili v 11%, v léčeném segmentu ve 14%.
Novým, nepublikovaným fenoménem byl výskyt 2 pozdních restenóz, dokumentovaných po 54 respektive 72 měsících od implantace stentů. Pozdní restenózy jsme prokázali u dvou žen v postmenopauzálním věku, u nichž první angiografická kontrola prokázala velmi dobrý efekt..
Závěr: Lékové stenty prokázaly svou účinnost i u selektované, velmi rizikové skupiny nemocných. Sledování však dokumentuje nový, zřejmě časový limit v účinnosti lékových stentů.