Amiodaron patří mezi nejúčinnější antiarytmika jak supraventrikulárních, tak komorových arytmií. Je proto využíván u stále většího počtu nemocných k léčbě a prevenci vzniku arytmií.
Mezi nejznámější nežádoucí účinky patří reverzibilní korneální depozita, zvýšená fotosenzitivita, hypotyreóza a tyreotoxikóza. Nejzávažnější je ireverzibilní plicní postižení typu alveolitidy, eosinofilních infiltrátů až fibrózy.
Autoři se zabývají rozborem pacientů, sledovaných v kardiologické ambulanci, kteří v posledních 3 letech užívali amiodaron.
Zcela nejčastěji , téměř ve 100 % případů mají korneální depozita.
Z ostatních nekardiálních nežádoucích účinků byla dále nejvíce zastoupena thyreotoxikosa, která téměř z 90 % byla provázena recidivou arytmie / FiS či flutter síní/. Vždy bylo nutné amiodaron vysadit. Méně častá byla hypothyreosa, u většiny z nich bylo možno pokračovat v léčbě amiodaronem, pouze v minimálním množství případů byla nutnost jeho vysazení .
Kumulace dvou nežádoucích účinků, thyreopatie a postižení plic se vyskytla ve dvou případech. Nežádoucí účinky amiodaronu nebyly provázeny žádným úmrtím.