Hlavním cílem práce je ukázat proveditelnost, bezpečnost a výhody katetrizační implantace chlopně do zdegenerované mitrální bioprotézy transseptální cestou. Vedlejším cílem práce je porovnání dvou způsobů implantace mitrální chlopně - transseptálního a transapikálního.
Chirurgická mitrální bioprotéza degeneruje dříve, než aortální, její průměrná trvanlivost se odhaduje na 10 let. Projevuje se jako stenóza, regurgitace anebo kombinovaná vada. Je-li vada významná, jedinou příčinnou léčbou je implantace nové chlopně chirurgickým anebo katetrizačním přístupem. V případě katetrizačního přístupu se jedná o implantaci chlopně do chlopně (valve-in-valve, ViV implantace) a je možno zvolit trans-septální anebo trans-apikální přístup.
Na našem pracovišti jsme v létech 2020-2024 provedli celkem 10 ViV implantaci do zdegenerované mitrální bioprotézy. Z toho byli 4 pacienti implantováni trans-apikálním a 6 pacientů trans-septálním přístupem. Obě skupiny se nelíšily co se týče technické úspěšnosti výkonu (100%) a nemocniční, 30-ti denní a 6 měsíční mortality (0%). Rozdíly byly zaznamenány v délce hospitalizace, potřeby podání krevních náhrad, výskytu post-procedurálních poruch vědomí, ledvinného selhání.
Práce ukazuje proveditelnost a bezpečnost metody a je doplněna bohatým obrazovým materiálem.
