Cíl
Cílem této studie bylo zhodnotit incidenci kardiostimulace u pacientů podstupujících transkatétrovou implantaci aortální chlopně (TAVI) v roce 2024 v naší nemocnici a analyzovat faktory spojené s nutností permanentní kardiostimulace před a po zákroku.
Soubor a metodika:
Bylo analyzováno 160 pacientů, kteří podstoupili TAVI. Pacienti byli rozděleni do tří skupin podle doby implantace TKS (trvalá kardiostimulace): před TAVI (celkem 17 pacientů, z toho 4 preventivně pro RBBB), během nebo po výkonu TAVI (celkem 28 pacientů) a celkový součet TKS činil 49 pacientů. Hodnoceny byly důvody pro implantaci, věk pacientů, váha a genderová distribuce.
Výsledky
Ze sledovaného souboru 160ti pacientů mělo 10,6% (n=17) pacientů implantován kardiostimulátor již před TAVI delší dobu. Preventivně byl implantován TKS u 2,5% (n=4) při chronickém RBBB a prodlouženém AV vedení . Po zákroku bylo nutné implantovat TKS u 17,5% (n=28) pacientů, přičemž nejčastější indikací byla úplná atrioventrikulární blokáda, celkem v rámci TAVI bylo naimplantován TKS u 20% (n=32) pacientů . Stran ICD (implantabilní kardioverter-defibrilátor) mělo implantaci 1,25% (n=2) delší dobu před TAVI. Preventivně byl ICD naimplantován u 1,25% (n=2) a to BiV-ICD a ICD LVSP (stimulace myokardu levého septa). Po TAVI byl naimplantován ICD u 1,25% (n=2), oba BiV-ICD. Celkem bylo v rámci TAVI naimplantovaných ICD u 2,5% (n=4) pacientů. Celkem byli v rámci prevence před TAVI naimplantovány stimulační zařízení u 3.57% (n=6) pacientů a celkem stimulační zařízení po TAVI u 18,75% (n=30) pacientů.
Závěr
TAVI představuje efektivní metodu léčby aortální stenózy, avšak významné procento pacientů vyžaduje kardiostimulaci po zákroku. Identifikace rizikových faktorů umožňuje lepší předoperační plánování a individualizaci péče.
