PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Míšní stimulace (SCS) je využívána v léčbě refrakterní anginy pectoris (RAP) od roku 1987. Účinnost byla prokázána několika menšími randomizovanými studiemi a jedním prospektivním randomizovaným multicentrickým registrem. Dat o dlouhodobé účinnosti není mnoho.

Soubor a metodika: Od roku 2000 bylo implantována SCS celkem 45 pacientům v léčbě RAP pomocí čtyř- nebo osmipólové elektrody zavedené do epidurálního prostoru do oblasti horní hrudní míchy. Konfigurace nastavení byla individualizována a v případě nutnosti upravována při 6měsíčních kontrolách. K posouzení efektu SCS byla použita klasifikace intenzity bolesti dle Canadian Cardiovascular Society (CCS), vizuální analogové škály bolesti (VAS) a dále zkrácený Seattle Angina Questionnaire (SAQ-7).

Výsledky: Během 336,7 pacientoroků sledování bylo provedeno 38 výměn pro vyčerpání zdroje. V souvislosti s implantací nedošlo k žádnému úmrtí ani závažným nežádoucím účinkům. Repozice elektrody nebo jiná revize systému SCS z neinfekčních důvodů byla nutná u 7 pacientů. U tří subjektů musel být systém explantován kvůli infekci. U dvou pacientů byl stimulátor explantován pro nonrespondibilitu. Nebyly zjištěny žádné interakce mezi SCS a jinými srdečními implantovatelnými elektronickými zařízeními.
Po 6 měsících došlo k významnému snížení intenzity anginy pectoris dle CCS klasifikace (obr. 1), klesla závažnost AP dle VAS z 7,4±1,7 na 2,5±1,5 po 6 měsících (n = 20) ; 2,4±1,4 po 5 letech (n = 13); 2,0±1,0 po 10 letech (n = 9) a 1,7±0,7 po 15 letech (n = 5; vždy hodnota p < 0,001 ve srovnání s výchozí hodnotou, obr. 2A). Obdobně došlo i ke zlepšení kvality života dle SAQ-7 (obr. 2B). Zlepšení klinických parametrů přetrvávalo po celou dobu sledování.

Závěr: Z dat našeho souboru se jeví SCS u pacientů s RAP jako dlouhodobě účinnou a bezpečnou léčbou.