VIEW AN ABSTRACT

Úvod: Nedávno publikovaná Prague OHCA studie ukázala, že invazivní přístup (včetně extrakorporeální kardiopulmonální resuscitace, ECPR) je možnou léčebnou strategií u pacientů s refrakterní mimonemocniční oběhovou zástavou (OHCA). Pacienti s OHCA s iniciální fibrilací komor (VF) mají lepší prognózu oproti nemocným s nedefibrilovatelnými rytmy, a to bez ohledu na léčebnou strategii. Doposud není plně jasné, jak se mění prognóza pacientů se vstupní VF v případě konverze VF do nešokovatelného rytmu v kontextu ECPR.
Metody: Byla provedena podanalýza dat pacientů v Prague OHCA studii (standardní vs. invazivní přístup u refrakterní OHCA) se vstupním rytmem VF (155 nemocných; medián věku 56 (IQR 45-64) let, 10 % žen), kdy byl hodnocen primární endpoint v kontextu změny iniciálního rytmu před zahájením ECPR. Primární endpoint byl definován jako 180denní přežívání s dobrým neurologickým stavem (Cerebral Perfofrmance Category (CPC) 1 nebo 2.
Výsledky: Ze všech pacientů se vstupní VF došlo ke změně vstupního rytmu u 135 (81 %) pacientů. Byly zachyceny významné rozdíly ve výskytu primárního endpointu mezi pacienty s pokračující VF (10/30; 33 %), se změnou VF na organizovaný rytmus (49/88; 56 %) s deteriorací rytmu do asystolie (5/37; 13,5 %); P <0,05. Pacienti s konverzí VF na organizovaný rytmus, měli vyšší výskyt primárního endpointu než standardně resuscitovaní nemocní. U invazivně léčené skupiny bylo přezívání pacientů s rozvojem asystolie výrazně horší oproti pacientům, kteří měli pokračující VF nebo dosáhli konverze na organizovaný rytmus (p <0,05). Podrobně viz tabulka.
Závěr: U nemocných s refrakterní OHCA je konverze vstupně defibrilovatelného rytmu do asystolie zatížena zhoršenou prognózou. Invazivní strategie včetně ECPR nevede ke zlepšení přežívání pacientů s dobrým neurologickým výsledkem.