Úvod a cíl:
Studie Preatorian prokázala srovnatelný klinický efekt použití podkožního ICD (S-ICD) a tradičního transvenózního systému VVICD.a zároveň prokázala snížení počtu komplikací na straně S-ICD.
Metoda:
Implantace podkožního systému ICD je metoda zavedená do klinické praxe od roku 2009 a je založena na kompletně subkutánním zavedení jak defibrilační elektrody tak i přístroje S-ICD. Provádí se v lokální anestezii použityím nejdříve tří posléze dvou řezů, defibriulační elektroda se zavádí paraternálně a po podkožní tunelizaci se implantuje přístroj S-ICD do levé posteriorní axilární oblasti. Před vlastní implantací provádíme screening polohy jak elektrody tak S-ICD přístroje pomocí RTG skiaskopie a po sutuře podkoží testujeme výbojem 65 J.
Výsledky:
Od roku 2010 jsme v NNH provedli primo-implantací S-ICD u celkem 249 pacientů, z toho 86 první generací S-ICD Cameron (do roku 2015 včetně). Reimplantace byly provedeny u celkem 65 pacientů Průměrný věk nemocných je 56 let (± 12). Repozici elektrody jsme v době implantace prováděli ve třech případech, změnu polerity pulzu ve dvou případech. Falešná detekce v době sledování byla registrována pouze u 4 pacientů. V době sledování byl u 4 nemocných doplněn systém S-ICD o leadless VVI kardiostimulaci z důvodu záchytu významné bradykardie. Nedošlo ani k jednomu případu selhání léčby. V rámci indikace dominují sice stále ischemická KMP a dilatovaná KMP, nicméně v kohortě pacientů jsou významně zastoupeny další indikační diagnózy jako Hypertrofická KMP, ARVD, Brugada syndrom, kanalopatie, Fallotova tetralogie a primární elektronestabilita komor.Pro infekční komplikaci byly reimplantován S-ICD u třech nemocných.
Závěr:
Prokazujeme vysokou efektivitu použití S-ICD v rámci běžné klinické s minimem komplikací. Soubor je reprezentován mladší věklovou strukturou nemocných s větší šíří indikačních diagnóz.
