českyenglish

4202011_email_gmail_mail_logo_social_icon.png  4102573_applications_facebook_media_social_icon.png  11244080_x_twitter_elon_musk_twitter_new_logo_icon.png  5296501_linkedin_network_linkedin_logo_icon.png  386762_youtube_video_you_tube_icon.png

Generální partner

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

VLIV STIMULAČNÍ FREKVENCE NA MECHANICKOU A ELEKTRICKOU DYSSYNCHRONII LEVÉ KOMORY U PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM LÉČENÝCH SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBOU
Tématický okruh: Srdeční selhání, transplantace, oběhové podpory
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 107
Etický kodex:
Podpora výzkumu / granty: Práce je podpořena grantem MZ ČR - RVO (NNH, 00023884), IG: 180502
Naar J. 1, Prinzen F. 2, Volf P. 1, Doškář P. 1, Lumens J. 2, Heckmann L. 2, Prokopová M. 1, Neužil P. 1, Ståhlberg M. 3

1 Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, 2 Department of Physiology, Cardiovascular Research Institute, Maastricht University, Maastricht, Netherlands, 3 Department of Medicine, Unit of Cardiology, Karolinska Institutet, Stockholm, Sweden


Cíl: Existují omezené důkazy, že vyšší frekvence biventrikulární (BiV) stimulace vede k synchronnější kontrakci levé komory (LK). Hlavním cílem studie bylo kvantifikovat vliv nižší a vyšší frekvence stimulace na dyssynchronii LK u pacientů s chronickým srdečním selháním léčených >6 měsíců BiV stimulací.
Soubor a metodika: Mechanická dyssynchronie LK byla posuzována pomocí tkáňově Dopplerovských (TDI) a speckle tracking strain metod, a to (i) při sekvenční atrio-ventrikulární BiV stimulaci a (ii) sekvenční atrio-ventrikulární pravokomorové stimulaci, v obou režimech při 70 a 90/min. Současně byla pomocí vektorkardiografie hodnocena elektrická dyssynchronie LK.
Výsledky: Zahrnuto bylo 28 pacientů (16 mužů, 67±8 let, NYHA 2.0±0.4, ejekční frakce LK 28±10%, 30% ischemická dysfunkce) s indikací k srdeční resynchronizační léčbě (CRT) ve třídě I. Systolický stretch index (SSI) se při BiV stimulaci 70 a 90/min nelišil (4,7±2.1 vs. 5,4±2.5, p=0,14), ale významně se zvýšil při pravokomorové stimulaci 90/min v porovnání se 70/min (7,3±2,7 vs. 11,0±4,7, p=0,002). U 12segmentového TDI modelu (12-SD) nebyl významný rozdíl mezi stimulací 70 a 90/min v žádném z režimů. U CRT responderů se při vyšší frekvenci BiV stimulace SSI nezměnil, zatímco u rychlejší pravokomorové stimulace vzrostl (obr. 1). Podobně u 12-SD byl při vyšší frekvenci BiV stimulace trend ke snížení dyssynchronie, zatímco u rychlejší pravokomorové stimulace ke zvýšení. Tyto rozdíly mezi typy stimulace nebyly pozorovány u CRT non-responderů. U vektorkardiografie byl trend ke zvýšení plochy QRS při rychlejší pravokomorové stimulaci, při BiV stimulaci 70 a 90/min se plocha QRS významně nelišila.
Závěr: U CRT responderů dochází při vyšší frekvenci BiV stimulace k zachování či redukci mechanické dysynchronie LK, zatímco u pravokomorové stimulace se s rostoucí frekvencí dyssynchronie spíše zvyšuje.