VIEW AN ABSTRACT

DLOUHODOBÝ VÝVOJ RENÁLNÍCH FUNKCÍ U PACIENTŮ S REZISTENTNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZÍ
Topic: Hypertension, Atherosclerosis
Type: Poster - doctors , Number in the programme: 136
Etický kodex:
Podpora výzkumu / granty: Podpora grantem lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci IGA_LF_2021_002.

Ramík Z.1, Václavík J.1, Kvapil T.2, Jelínek L.2, Kociánová E.2, Kamasová M.2

1 Interní a kardiovaskulární, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, 2 I. interní klinika kardiologická, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc


Cíl: Arteriální hypertenze (AH) je známý rizikový faktor vzniku chronické renální insuficience a její následné progrese. Doposud není známo, zda rezistentní arteriální hypertenze (RAH), má podobný vliv na progresi renální insuficience jako nerezistentní arteriální hypertenze. Cílem této práce bylo porovnat dlouhodobý vývoj renálních parametrů u pacientů s RAH a u pacientů s AH.

Soubor a metodika: Do monocentrické retrospektivní studie bylo zahrnuto celkem 313 pacientů, kteří byli ambulantně sledováni v období od 5/2007 do 1/2019. U těchto pacientů byly hodnoceny základní demografické parametry, komorbidity, laboratorní nálezy se zaměřením na renální funkce, sekundární příčiny hypertenze, užívaná medikace a vystavení kontrastním vyšetřením (MR, CT, katetrizace). Statisticky jsme vyhodnotili odlišnosti v obou skupinách a porovnali u nich vývoj renálních funkcí.

Výsledky: Ze 313 zařazených pacientů bylo 163 pacientů s RAH a 150 pacientů s nerezistentní AH. Průměrná doba sledování byla 6 let (minimálně 2, maximálně 10,6 let). U skupiny s RAH došlo během 4 let od začátku sledování k výraznějšímu průměrnému ročnímu vzestupu kreatininu (4,4 µmol) než u pacientů s AH (0,925 µmol). Skupina RAH zahrnovala starší pacienty (průměrný věk 58,1±10,8 vs. 51±13 let, p<0,001), větší množství diabetiků (39.3 % vs. 8.7 %, p<0,001), větší počet vystavení kontrastním vyšetřením (86,5% vs. 64%, p<0,001), a více pacientů s RAH podstoupilo renální denervaci (15,3% vs. 1,3%, p<0,001).

Závěr: U pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí docházelo během prvních 4 let sledování k výrazně rychlejšímu poklesu renálních funkcí, než u pacientů s nerezistentní hypertenzí. Cílem navazujících prací bude podrobněji analyzovat odlišnosti v jednotlivých podskupinách a identifikovat klíčové parametry predikující rychlejší progresi renální insuficience.