Úvod:
Arytmogenní kardiomyopatie (ACM) je geneticky podmíněná kardiomyopatie manifestující se zejména komorovými tachykardiemi. V pokročilejších stadiích ACM dochází k rozvoji symptomů srdečního selhání. V méně častých případech může docházet k rozvoji intrakardiální trombózy s následnou plicní či systémovou embolizací.
Kazuistika:
43-letý pacient se známou ACM a implantovaným ICD (implantabilní kardioverter-defibrilátor) byl přijat pro běžící setrvalou komorovou tachykardii s TF 160/min pod zónou detekce ICD. Analýza záznamu přístroje ukázala trvání arytmie cca 3,5 dne. Komorová tachykardie byla ukončena manuálním ATP (antitachykardický pacing) s nastolením sinusového rytmu. V rámci došetření bylo provedeno echokardiografické vyšetření s obrazem extrémně dilatované pravé komory s těžkou systolickou dysfunkcí a hyperechogenním útvarem (Obr. 1) přisedlým k bazi trikuspidální chlopně v pravé komoře při její volné stěně (velikost 28x25x17mm). Byla provedena CT angiografie plicnice a CT srdce, které potvrdily subsegmentární plicní embolii a defekt v náplni pravé komory, který se jevil nejspíše jako trombus. Byla zahájena antikoagulační terapie nízkomolekulárním heparinem v terapeutické dávce. Kontrolní echokardiografické vyšetření po čtyřech dnech antikoagulační léčby (Obr. 2.) bylo již bez detekce trombu. Byla provedena reprogramace přístroje a optimalizována antiarytmická medikace. Pacient byl následně propuštěn do domácí péče s plánem dlouhodobé plné antikoagulační terapie warfarinem.
Závěr:
Intrakardiální trombóza a její embolizace je možnou komplikací u pacientů s arytmogenní kardiomyopatií. Je vhodné na ni myslet zejména u pacientů s výrazně dilatovanou pravou komorou, významnými poruchami kinetiky pravé komory, po ablačních výkonech v oblasti pravé komory a u jedinců s vrozenými poruchami krevního srážení.
Podpořeno MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705)
