Úvod: Neischemické kardiomyopatie jsou častou příčinou srdečního selhání. Jde o heterogenní skupinu, která vyžaduje velmi detailní diferenciální diagnostiku, jejíž výsledkem je cílená terapie základního onemocnění a snaha o zlepšení prognózy těchto pacientů.
Cíl: Posouzení role endomyokardiální biopsie v managementu pacientů s neischemickou kardiomyopatií.
Soubor a metodika: Prospektivní hodnocení 151 pacientů, u kterých byla provedena endomyokardiální biopsie, echokardiografie, magnetická rezonance srdce a základní laboratorní vyšetření. V našem souboru pacientů byla závěrečná diagnóza stanovena na základě celkového klinického obrazu u 53% pacientů, u 36,4% pacientů byla konfirmována histologicky (dominantně myokarditida, TTR i AL amyloidóza). Ve 42 případech byla potvrzena diagnóza myokarditidy. Senzitivita a specificita endomyokardiální biopsie v případě myokarditidy byla 93,3%, resp. 100%. Amyloidóza byla biopticky diagnostikována v 10 případech. V případě amyloidózy byla senzitivita a specificita endomyokardiální biopsie 100%. V souboru našich pacientů jsme porovnávali výsledek magnetické rezonance srdce s histologickým nálezem – neshoda byla zjištěna ve 45 případech (32,8%). Ve 25 případech bylo histologicky prokázáno specifické myokardiální postižení a závěr magnetické rezonance byl negativní, naopak ve 20 případech bez prokázaného specifického myokardiálního postižení byl výsledek magnetické rezonance pozitivní.
Závěr: Neischemické kardiomyopatie jsou velmi heterogenní skupinou. Vzhledem k této skutečnosti je nezbytný komplexní přístup k diagnostice, který kombinuje jak zobrazovací a laboratorní metody, tak v indikovaných případech i endomyokardiální biopsii. Včasné stanovení diagnózy je nezbytné pro zahájení specifické terapie a tím i ovlivnění prognózy pacientů.