VLIV ZAVEDENÍ ECPR DO RUTINNÍ PRAXE NA DOSTUPNOST A FUNKCI DÁRCOVSKÝCH ORGÁNŮ | XXX. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod

Srdeční zástava, která nevede k obnově spontánní cirkulace při použití standartní resuscitační péče, má závažnou prognózu. V případech refrakterní srdeční zástavy může zvýšit šanci na přežití použití mimotělní orgánové podpory (ECPR). I přes tuto péči část pacientů dospěje do stádia smrti mozku nebo se stávají dárci po nezvratné zástavě oběhu. Tito pacienti představují důležitý zdroj potenciálních a následně realizovaných orgánových dárců.

Metody

V rámci populace pacientů přijatých do VFN pro srdeční zástavu byl retrospektivně hodnocen rozdíl mezi obdobím před zavedením ECPR (2007-2011) a po zavedení ECPR ( 2012-2020). Byl porovnán počet referovaných a akceptovaných dárců, množství odebraných orgánů a jejich roční a pětileté přežití.

Výsledky

V období před zavedením ECPR bylo referováno 11 potenciálních dárců, z nichž bylo následně 7 akceptováno. Po zavedení metody ECPR se počet referovaných dárců zvýšil na 80 a z nich bylo akceptováno 41. Počet darovaných orgánů v uvedených periodách bylo 18 vs 119, což odpovídá počtu orgánů 3,6 vs 13,2 (p=0.033) za rok. Jednoleté přežití transplantovaných orgánů v uvedených obdobích bylo 94,4% vs 99,2%, pětileté přežití 94,4% vs 95,9%. Přežití orgánů od dárců po standartní resuscitaci v porovnání s ECPR dárci bylo srovnatelné po jednom roce (98.8% vs 97.8%) i po pěti letech (89.5% vs 88.9%). V žádném z případů nedošlo k úmrtí pacienta z důvodu selhání graftu.

Závěr

Zřízení velkokapacitního ECPR centra poskytuje nejen vysoce specializovanou a kvalitní péči pacientům po srdeční zástavě, ale v případě , že léčba není úspěšná, může vést ke zvýšení počtu potenciálních a následně akceptovaných dárců orgánů.

Délka přežívání získaných orgánů je v jednoletém i pětiletém přežití srovnatelná a zcela nezávislá na předchozím způsobu léčby ( CPR vs ECPR).

VLIV ZAVEDENÍ ECPR DO RUTINNÍ PRAXE NA DOSTUPNOST A FUNKCI DÁRCOVSKÝCH ORGÁNŮ Tématický okruh: Varia
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 351


Šmalcová J.¹, Rusinová K.², Ortega-Deballon I.³, Pokorná E.⁴, Franěk O.⁵, Knor J.⁶, Kaválková P.⁷, Rob D.⁷, Pudil J.⁷, Huptych M.⁸, Šmíd O.⁷, Bělohlávek J.⁷ ¹ II. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1.LF UK Praha, Prague, ² Klinika paliativní medicíny, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha, ³ -, Universidad de Alcalá de Henares, Madrid, Spain, ⁴ -, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, ⁵ -, Zdravotnická záchranná služba Praha, Praha, ⁶ -, Zdravotnická záchranná služba středočeského kraje, Kladno, ⁷ -, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha, ⁸ -, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky, Praha
Úvod Srdeční zástava, která nevede k obnově spontánní cirkulace při použití standartní resuscitační péče, má závažnou prognózu. V případech refrakterní srdeční zástavy může zvýšit šanci na přežití použití mimotělní orgánové podpory (ECPR). I přes tuto péči část pacientů dospěje do stádia smrti mozku nebo se stávají dárci po nezvratné zástavě oběhu. Tito pacienti představují důležitý zdroj potenciálních a následně realizovaných orgánových dárců. Metody V rámci populace pacientů přijatých do VFN pro srdeční zástavu byl retrospektivně hodnocen rozdíl mezi obdobím před zavedením ECPR (2007-2011) a po zavedení ECPR ( 2012-2020). Byl porovnán počet referovaných a akceptovaných dárců, množství odebraných orgánů a jejich roční a pětileté přežití. Výsledky V období před zavedením ECPR bylo referováno 11 potenciálních dárců, z nichž bylo následně 7 akceptováno. Po zavedení metody ECPR se počet referovaných dárců zvýšil na 80 a z nich bylo akceptováno 41. Počet darovaných orgánů v uvedených periodách bylo 18 vs 119, což odpovídá počtu orgánů 3,6 vs 13,2 (p=0.033) za rok. Jednoleté přežití transplantovaných orgánů v uvedených obdobích bylo 94,4% vs 99,2%, pětileté přežití 94,4% vs 95,9%. Přežití orgánů od dárců po standartní resuscitaci v porovnání s ECPR dárci bylo srovnatelné po jednom roce (98.8% vs 97.8%) i po pěti letech (89.5% vs 88.9%). V žádném z případů nedošlo k úmrtí pacienta z důvodu selhání graftu. Závěr Zřízení velkokapacitního ECPR centra poskytuje nejen vysoce specializovanou a kvalitní péči pacientům po srdeční zástavě, ale v případě , že léčba není úspěšná, může vést ke zvýšení počtu potenciálních a následně akceptovaných dárců orgánů. Délka přežívání získaných orgánů je v jednoletém i pětiletém přežití srovnatelná a zcela nezávislá na předchozím způsobu léčby ( CPR vs ECPR).

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA