PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

AMIODARONEM INDUKOVANÉ POSTIŽENÍ PLIC
Tématický okruh: Farmakoterapie
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 364

Hudec M.1, Vysočanová P.1, Brázdil V.1, Kala P.1

1 IKK, FN Brno a LF MU, Brno


Úvod:
I v dnešní době patří amiodaron mezi nejčastěji užívaná antiarytmika vůbec a to v léčbě komorových i supraventrikulárních arytmií. Jeho užívání je však spojeno s celou řadou více či méně závažných nežádoucích účinků. K nejzávažnějším patří amiodaronem indukované postižení plic (AIPP).
Kazuistika:
80 - letý pacient od dubna do července 2020 opakovaně hospitalizován pro bilaterální bronchopneumonii (BPN). Při první hospitalizaci je BPN verifikována prostým rentgenovým snímkem (RTG) plic a počítačovou tomografií (CT) hrudníku. Původce infekce nezachycen a pacient přeléčen empirickou antibiotickou terapií. Pneumologem je vysloveno podezření na AIPP. Amiodaron v tu chvíli, vzhledem ke komorbiditám, jediným možným antiarytmikem kontroly rytmu. Ta je u pacienta s chronickým diastolickým srdečním selháním zásadní. Další rehospitalizace pro recidivu bilaterální BPN s progresí zastření oproti původním RTG i CT snímkům. Stav nadále progreduje, pro těžkou hyposaturaci vyžaduje několikadenní umělou plicní ventilaci (UPV). Amiodaron byl pacientovi z medikace vysazen ještě před přijetím a to pro výsledek ambulantního funkčního plicního vyšetření – velmi suspektní AIPP. Po weaningu UPV následuje postupná, několikatýdenní dechová rehabilitace. Jako terapie AIPP do medikace dlouhodobě kortikoidy. Kontrolní RTG a funkční plicní vyšetření s 3 měsíčním odstupem prokázaly takřka úplnou regresí infiltrací a výrazné zlepšení funkčních plicních parametrů.
Závěr:
AIPP patří k relativně méně častým nežádoucím účinkům amiodaronu (5-15%), ovšem mortalita je více než 10%. S ohledem na to by před nasazením amiodaronu měl být zhodnocen cost - benefit dlouhodobé terapie a zváženy další terapeutické možnosti. Na prvním místě varianta jiného antiarytmika ke kontrole rytmu (propafenon) nebo volba dlouhodobé kontroly tepové frekvence. V případě farmakorezistentní fibrilace síní je ke zvážení implantace trvalé kardiostimulace s následnou radiofrekvenční ablací atrioventrikulárního uzlu. Popřípadě s resynchronizační levokomorovu stimulací nebo v budoucnu stimulací do Hissova svazku. Zároveň by neměly být opomíjeny pravidelné kontroly se zaměřením na časný záchyt nežádoucích účinků amiodaronu.

Podpořeno MZ ČR - RVO (FNBr, 65269705)