Úvod:
Prevalence VSV v dospělé populaci není přesně známa.(1) Odhaduje se na 2800–3000 pacientů s VSV na 1 mil. obyvatel, při vyloučení bikuspidální aortální vady.(1) Anomální drenáž plícnich žil do systémových žil nebo do pravé síně představuje levo-pravý zkrat, závažnost hemodynamických následků závisí na velikosti zkratu.(1) Klinické projevy jsou podobné jako u hemodynamicky významného defektu síňového septa typu II, námahová dušnost a arytmie.(1) Role echokardiografie spočíva ve stanovení lokalizace zkratové vady, počtu defektů a kvnatifikaci zkratu.(2) Suverenní diagnostickou metodou je CT angiografie nebo MRI.(1)
Cíl:
Cílem sdělení je na kazustice 64 letého muže, dispenzarizovaného celý život s VSV (DSS typ secundum), odesláného k TEE k verfikaci zkratové vady, klinicky s progresívni ponámahovu dušností a intermitentními palpitacemi, poukázat na nepostřadatelné místo i dalších zobrazovacích metod v kardiologii.
Metodika:
U pacienta byla vstupně na ECHO vyš. vyloučena VSV-DSS, diagnostikována dilatace pravostanných srdečních oddílů (obr 1), středně významná mitrální regurgitace Carpentier I a lehká trikuspidální regurgitace, bez nepřímych ECHO známek plícni hypertenze. Následně MRI diagnostikovala anomální vyústění pravé horní plícni žíly do horní duté žíly (obr 3), k přesnejšímu zobrazení anatomických poměrů doplněná i CTAG (obr.2). Pacient byl indikován komisí k operačnímu řešení - plastika mitrální chlopně a redirekce anomálního návratu plícni žíly s rozšířením horní duté žíly perikardiální záplatou. Poop. průběh komplikován převodní porhou - AVB III, implantován trvalý kardiostimulátor.
Závěr:
Kazuistika poukazuje na důležité postavení zobrazovacích vyšetření jakými jsou MRI a CTAG v kardiologii. V našem případě došlo na základě týchto vyšetření (při objasněné příčině dušnosti)k překlasifikování VSV, s kterou byl pacient dispenzarizován.
