Cíl: Vyšší stupeň AV blokády jako projev akutního kor. syndromu (AKS) je častěji spojen s postižením pravé kor. tepny. Ve spojení s postižením RIA předpokládáme horší prognosu pacienta.
Soubor, metodika: Prezentujeme případ 80letého pacienta (hypertonika, jinak doposud zdravého), který byl na naše pracoviště referován pro bolesti na hrudi trvající 2 hodiny, na zaslaném EKG kompletní AV disociace s akcí komor 35/min. Pacient byl zaléčen stran AKS (Heparin, kys. acetylsalicylová i.v., ticagrelor 180mg p.o., analgetizace), transportován na naše pracoviště (vzdálenější lokalita, celková doba převozu 94 minut, byl kontinuálně podáván isoprenalin se sporným efektem). V 2. polovině převozu dochází ke zhoršení subj. obtíží, k poklesu TK, saturace, byly podány vasopresory a atropin i.v..
Po převzetí na interv. sál je pod skia kontrolou zavedena stim. elektroda a nastavena frekvence 70/min, stav pacienta se přechodně zlepšuje (normalizace TK, saturace, komunikuje, udává pocit extrémního vyčerpání). Provedena diagn. koronarografie , zjištěn uzávěr proximální části RIA. Zahájena intervence – po zavedení koronárního vodiče do perif. RIA a odsátí velkého množství trombotických hmot dochází však k hemodyn. zborcení, elektromechanické disociaci. Zahájena komplexní KPR včetně intubace, vasopres. podpory, použití systému LUCAS. Dokončena intervence – implantace DES s optim. výsledkem i obnovením toku do periferie tepny. Provedeno ECHO, kde nedochází k žádným kontrakcím levé komory srdeční. Kontaktován též kardiochirurgický tým, od zvažováno zavedení ECMO(bridge to recovery) ustoupeno pro déle než 60 minut trvající KPR s trvající elektrom.disociací, asystolií.
Výsledky, závěr: Naší kazuistikou prezentujeme nepříznivou prognosu u pacientů s obrazem AV disociace při uzávěru RIA. Prognosa může být též ovlivněna dobou trvání disociace a reakcí na podávanou medikaci.
