Cíl: poukázat na omezené možnosti řešení reflexních synkop s významnou vasodepresorickou složkou
Kazuistika: 70-letý muž, který byl v posledních 10 letech nesčetněkrát vyšetřován a hospitalizován pro recidivující synkopy s pády a traumaty vázané na změnu polohy či delší stání. Jedná se o hypertonika s ICHS po PCI střední RIA s dobrou funkcí levé i pravé komory srdeční. Diabetik 2 typu na Metforminu s anamnézou perzistentní FiS po EKV. Pro pozitivní masáž karotického sinu, opakovaně pozitivní HUT test se smíšeným typem VV synkopy a záchyt bradykardií při monitoraci byl v minulosti implantován i DDDR KS programovaný na terapii VV synkop. Přes normálně vyšší krevní tlak postupně vysazena veškerá antihypertenzní terapie, pacient však prakticky invalidizován těžkým sklonem k ortostáze. Z neurologického vyšetření abnorní EEG záznam bez nutnosti antiepileptické terapie, bez stenóz na magistrálních tepnách krku, není zjevná dysfunkce autonomního nervového systému. Postupně snaha o režimová opatření ve smyslu dostatečného přijmu tekutin, přisolování, minerální vody, elastická komprese DKK, Tilt training, vše bez většího efektu. Betablokátory bez efektu, vyzkoušen Midodrin i Fludrocortison s minimálním efektem na hluboké symptomatické poklesy krevního tlaku. Řešena sociální otázka, pacient nyní prakticky vázán na pohyb v bytě s možnosti rychlého ulehnutí v případě symptomů a pomoc rodiny. Nadále čeká na naše další pokusy o zlepšení jeho zdravotního stavu.
Závěr: v literatuře se dočteme o řadě režimových a farmakologických intervencích v případě léčby vasodepresorických synkop či ortostatické hypotenze. Jejich efekt však v praxi v některých případech selhává a na rozdíl od nových terapeutických možností u reflexní bradykardie zůstávají poklesy tlaku obtížně řešitelné.
