PROGNÓZA DIABETIKŮ A NEDIABETIKŮ S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU LÉČENÝCH PRIMÁRNÍ KORONÁRNÍ ANGIOPLASTIKOU A ÚČINNÝMI P2Y12 INHIBITORY.
Tématický okruh: Akutní stavy v kardiologii, Akutní koronární syndromy | |
| Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 195 | |
| Šimek S.1, Moťovská Z.2, Hlinomaz O.3, Miklík R.4, Hromádka M.5, Knot J.2, Varvařovský I.6, Dušek J.7, Jarkovský J.8, Kala P.4 1 II. Interní klinika, VFN Praha, Praha, 2 Kardiocentrum, FN Královské Vinohrady, Praha, 3 1. interní klinika kardioangiologie, FN U Sv. Anny, Brno, 4 Interní klinika kardiologie, FN Brno, Brno, 5 Kardiologie, FN Plzeň, Plzeň, 6 Kardiologické centrum, Agel, Pardubice, 7 1. interní klinika, FN Hradec Králové, Hradec Králové, 8 Institute Biostatistiky a Analyzy, Masarykova univerzita, Brno | |
Cíl: zjistit, jak diabetes mellitus (DM) ovlivňuje prognózu nemocných s akutním infarktem myokardu (AIM) při současné nejúčinnější léčbě s pomocí primární koronární angioplastiky a při použití účinných P2Y12 inhibitorů Prasugrelu a Ticagreloru. Metody: Analýza 1230 nemocných studie PRAGUE 18. Porovnali jsme mortalitu, výskyt reinfarktu, urgentní revaskularizace, krvácení a kombinace kardiovaskulárních příhod (KVP) u 250 diabetiků a 970 nediabetiků během hospitalizace a během ročního sledování. Hodnotili jsme vliv diabetu na prognózu nezávisle na základních charakteristikách pacientů. Výsledky: Nemocní s DM měli horší vstupní charakteristiky. Byli starší (66 vs. 61 let; p<0,001), častěji měli hypertenzi (70% vs. 46%; p<0,001), hypelipoproteinaemii (42% vs. 32%; p=0,007) a obesitu (31% vs. 17%; p<0,001). Častěji měli postižení vice koronárních tepen (58% vs. 49%; p=0,016) a postižení kmenu levé věnčité tepny (5,6% vs. 2,8%; p=0,031), přičemž kmen byl u diabetiků častěji infarktovou tepnou (2,4% vs. 0,6%; p=0,02). Nemocní s DM měli trend k vyššímu výskytu kombinace celkové mortality, reinfarktu, urgentní revaskularizace, cévní mozkové přihody a vážného krvácení během hospitalizace (6,1% vs. 3,5%; p=0,07). Během ročního sledování byl zjištěn vyšší výskyt nefatálního reinfarktu (4,8% vs. 2,2%; p=0,048) a trend k vyšší celkové mortalitě (6,8% vs. 3,9%; p=0,058). Nemocní na léčbě inzulinem měli vyšší výskyt KVP během hospitalizace (10,9% vs. 3,5%; p=0,02) a vyšší výskyt reinfarktu (6,3% vs. 2,2%; p=0,047) i celkové mortality (12,5% vs. 3,9%; p=0,011) během ročního sledování. Závěr: Diabetici s AIM mají rizikovější profil a navzdory užití moderního způsobu léčby AIM mají horší roční prognózu vedenou významně vyšším výskytem reinfarktu. Nemocní léčení inzulinem mají prognózu ještě horší včetně významně vyšší roční mortality. Clinicaltrials.gov NCT02808767. | |
