Úvod: Srdeční dyssynchronie vzniká v důsledku porušení převodního systému srdečního na úrovni komor (blok levého nebo pravého Tawarova raménka). V důsledku toho dochází k diskoordinaci ventrikulární kontrakce, která má negativní vliv na efektivitu mechanické i hemodynamické srdeční práce. Ke komplexnějšímu popisu této problematiky byl použit ověřený matematický model srdce CircAdapt.
Metodika: Byly provedeny precizní simulace kardiologického obrazu 35 pacientů s LBBB a 1 pacienta s RBBB (pravostranné selhání, ToF), kteří podstoupili resynchronizační léčbu. Pro matematické modelování byly použity kardiologické parametry (objem, průtok, hemodynamika, jizvení a aktivační zpoždění) získané pomocí MRI, CARTO mapování a srdeční katetrizace. V modelech byly respektovány též chlopenní vady. Sledovány byly mechanické výstupní parametry, mezi které patří především mechanická práce jednotlivých segmentů srdečních stěn. U všech modelů byla provedena též simulace zátěžové kapacity a simulace akutní resynchronizační léčby.
Výsledky: Simulace potvrzují nehomogenitu (neefektivitu) rozložení mechanické myokardiální práce v jednotlivých segmentech srdečních stěn. Navzdory minimálnímu efektu resynchronizační léčby sledované při akutním klinickém testování model prokazuje významný nárůst homogenity rozložení mechanické myokardiální práce. Parametry simulací budou validovány s dlouhodobými výsledky permanentně resynchronizovaných pacientů.
Závěry: Matematické modelování kardiovaskulárního systému může poskytnout hlubší teoretický pohled do mechaniky srdce, a to především díky využití popisu pomocí parametrů klinicky neměřitelných. Modelování může pomoci k optimalizaci resynchronizační léčby.
