PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

   V dospělé populaci stoupá počet jedinců, kteří mají vrozenou srdeční vadu (VSV) Nyní je takových pacientů v absolutním čísle 2-3x více než dětí s VSV. Jedná se o pacienty, kteří jsou v dětství po jedné nebo více operacích pro VSV, mají vadu, která nebyla operovaná (vada byla nevýznamná nebo inoperabilní) a nebo VSV jež nebyla dosud diagnostikována.

   My uvádíme případ 46-letého muže s progredující pulmonální regurgitací po chirurgické valvulotomii pro pulmonální stenózu v 10 letech. V dospělosti byl sledován ambulantním kardiologem. Při absenci symptomů byla popisována středně těžká pulmonální regurgitace a dilatovaná, dysfunkční pravá komora. Pacient byl bez znalosti anamnézy přivezen záchrannou službou po KPCR pro OHCA na podkladě VF při sjezdovém lyžování. Při příjmu byla zjištěna dilatovaná, dysfunkční pravá komora, významná trikuspidální regurgitace a velká pulmonální regurgitace. Pro oběhovou nestabilitu po KPCR bylo proto nejdříve pomýšleno na akutní plicní embolii jako příčinu oběhové zástavy a podána systémová trombolýza. Následně však byla plicní embolie pomocí CT-angiografie vyloučena. Po doplnění osobní anamnézy a TEE byla diagnostikována významná pulmonální regurgitace jako primární příčina oběhové zástavy. Následně byl pacient referován k náhradě pulmonální chlopně bioprotézou a plastice trikuspidální chlopně. 2 roky po operaci je pacient v dobrém stavu. Echokardiograficky je patrná dobrá funkce bioprotézy, lehká trikuspidální regurgitace a středně těžká dysfunkce lehce dilatované pravé komory.

Naše kazuistika demonstruje nutnost pečlivého a echokardiografického sledování pacientů po chirurgické korekci pulmonální stenozy v dětství. Absence symptomů může vést k podcenění progrese pulmonální regurgitace, výsledkem pak bývá deteriorace funkce pravé komory se zvyšujícím se rizikem náhlé srdeční smrti na podkladě komorových arytmií.