VIEW AN ABSTRACT

AKUTNÍ BUNĚČNÁ REJEKCE U PACIENTA PO SRDEČNÍ TRANSPLANTACI: KORELACE HLADIN CIRKULUJÍCÍ CELL-FREE DONOR-DERIVED DNA S VÝSLEDKY ENDOMYOKARDIÁLNÍCH BIOPSIÍ
Topic: Heart failure
Type: Presentation - doctors , Number in the programme: 145

Nováková  T.1, Krejčí J.1, Pešl M.1, Hude P.2, Godava J.2, Ozábalová E.2, Žampachová V.3, Nikulenkov Grochová  D.4, Špinarová L.1

1 I.Interní kardioangiologická klinika, Lékařská fakulta Masarykovy University, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno, 2 Fakultní nemocnice u sv. Anny, 3 I. patologicko - anatomický ústav, Fakultní nemocnice u sv. Anny, 4 molekulární genetika, Cytogenetická laboratoř, Brno


Úvod: časná diagnóza akutní rejekce u pacientů po srdeční transplantaci s následnou odpovídající léčbou je klíčová pro dlouhodobou prognózu transplantovaných pacientů. „Zlatým standardem“ pro diagnostiku akutní rejekce je endomyokardiální biopsie (EMB). Cirkulující volná DNA z dárcova srdce (cell-free donor-derived DNA, cfdDNA) je detekovatelná v séru i moči pacientů po srdeční transplantaci. V případě rejekce štěpu dochází k výraznému zvýšení cfdDNA frakce týdny i měsíce před nálezem odpovídajících histologických změn při EMB.


Popis případu: 56-ti letá žena po srdeční transplantaci pro neischemickou kardiomyopatii před 4 měsíci byla přijata k rutinní EMB. Všechny předchozí EMB byly bez známek akutní buněčné rejekce. Subjektivně popisuje nově námahovou dušnost a kašel při větší fyzické námaze. Echokardiografický nález byl beze změny oproti předchozím vyšetřením. CfdDNA frakce byla nově 11-krát zvýšená oproti předchozím hodnotám (2,26% vs. 0,21%). EMB nově prokázala mírnou difusní akutní buněčnou rejekci (ISHLT AR grade IB). Rejekce byla úspěšně léčena navýšení dávky tacrolimu za kontrol sérových hladin a navýšení dávky prednisonu. Kontrolní EMB za 14 dní již byla bez známek rejekce a současně cfdDNA frakce poklesla na basální úroveň.


Závěr: sledování změn cfdDNA frakce v krvi i moči pacientů po srdeční transplantaci by mohlo v budoucnu sloužit k neinvazivní diagnostice akutní rejekce a omezit tak počet rutinně prováděných invazivních biopsií. K zavedení této metody do běžné praxe je potřeba dalších prospektivních studií s velkým počtem pacientů.