Úvod:
Koincidence srdečního selhání a fibrilace síní je vysoká. Můžou jeden druhého způsobovat a zhoršovat, vzájemně se negativně ovlivňují. Není zcela jasné, jestli je fibrilace síní u pacientů se srdečním selháním nezávislý rizikový faktor mortality.
Metody a výsledky:
Do registru FAR NHL (FARmakologie a NeuroHumoráLní aktivace) bylo zařazeno 1088 stabilních pacientů s chronickým srdečním selháním s ejekční frakcí levé komory pod 50 %. 80 % bylo mužů, průměrného věku souboru 63,9 let. Etiologie srdečního selhání byla v 49,4 % ischemická choroba srdeční, v 42,3 % dilatační kardiomyopatie. U třetiny pacientů (34,5 %) byla fibrilace síní přítomna v anamnéze nebo nově zachycena. Pacienti s fibrilací síní byli významně starší (63 vs. 70 let; p<0,001) a dosahovali vyšší NYHA třídy (New York Heart Association; p=0,005). Měli také vyšší výskyt hypertenze (62,1 vs. 72,0 % pacientů; p<0,001). Pacienti s fibrilací síní měli nižší albumin (43 vs. 41 g/l; p<0,001) a výrazně vyšší NT-proBNP (449 vs. 774 pg/ml; p<0,001). Dosahovali také horších renálních parametrů, tedy měli vyšší kreatinin (91 vs. 101 μmol/l; p<0,001) i NGAL (neutrophil gelatinase-associated lipocalin; 49 vs. 62 ng/ml; p<0,001). Pacienti s fibrilací síní měli nižší dvouleté přežití bez primárního endpointu (smrt ze všech příčin, implantace mechanické srdeční podpory, transplantace srdce nebo hospitalizace pro akutní dekompenzaci srdečního selhání) než pacienti bez fibrilace síní, a to i po standardizaci na základě věku s přežitím 78,8 % vs. 70,6 % (p=0,005).
Závěr:
V registru stabilního chronického srdečního selhání FAR NHL byla třetina pacientů s fibrilací síní. Pacienti s fibrilací síní měli častěji hypertenzi, dosahovali vyšší třídy NYHA, měli horší renální parametry. Pacienti s fibrilací síní měli po dvou letech nižší přežití bez primárního endpointu, než pacienti bez fibrilace síní.
