ROZDÍL V ADHERENCI K JEDNOTLIVÝM DRUHŮM BETABLOKÁTORŮ U PACIENTŮ S ARTERIÁLNÍ HYPERTENZÍ - HODNOCENÍ SÉROVÝCH HLADIN
Tématický okruh: Hypertenze, ateroskleróza | |
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 692 | |
Etický kodex: Konzultant: Servier.Přednášková činnost: Actelion. Pfizer. Servier. | |
Kociánová E.1, Václavík J.1, Kvapil T.1, Benešová K.2, Jarkovský J.2, Tomková J.3, Kamasová M.1, Táborský M.1 1 I. Interní - kardiologická klinika, FN Olomouc, Olomouc, 2 Institut Biostatistiky a Analýz, Masarykova Univerzita Brno, Brno, 3 Ústav soudního lékařství a medicínského práva, FN Olomouc, Olomouc | |
Cíl: Betablokátory jsou běžně používány ve farmakoterapii hypertenze. Nonadherence k betablokátorům je v dostupných zdrojích popisována jako velmi častá, ale srovnání nonadherence mezi jednotlivými typy betablokátorů dosud provedeno nebylo. Míra selektivity k beta-1 receptorům je přitom často užívaný argument pro volbu konkrétního betablokátoru i ve vztahu k lepší toleranci pacientem. Cílem práce bylo stanovení míry nonadherence a rozdíly mezi jednotlivými typy betablokátorů u pacientů s arteriální hypertenzí. Metody: Analyzovali jsme 421 sérových hladin betablokátorů u 261 pacientů vyšetřených pro arteriální hypertenzi v Centru pro hypertenzi FNOL v letech 2013-2016. Minimální odstup mezi měřeními byl 3 měsíce. Analyzovali jsme hodnoty z prvních měření (n=261) a také opakovaná měření u pacientů s více dostupnými odběry (n=421). Vzorek s nulovou hodnotou sledovaného betablokátoru byl považován za důkaz non-adherence. Statisticky byl hodnocen rozdíl v adherenci k betaxololu, bisoprololu, metoprololu a nebivololu. Výsledky: Při prvním měření bylo 25,3% pacientů neadherentních k předepsanému betablokátoru, při analýze všech dostupných měření 23,3%. Nejvyšší míra nonadherence byla zjištěna u pacientů, jimž byl předepisován nebivolol (při analýze prvních měření 30,9%, při analýze všech měření 33,7%), nejnižší u pacientů s předepsaným betaxololem (15,9% při prvních a 8,9% u všech měření), p<0,001. Vztah mezi adherencí k léčbě betablokátory a celkovým počtem užívaných antihypertenziv nebyl statisticky signifikantní (p=0,46). Míra nonadherence v našem souboru nekorelovala s mírou beta-1 selektivity betablokátorů. Závěr: Nonadherence k léčbě betablokátory u pacientů s arteriální hypertenzí byla v současném vzorku nižší než očekávaná podle dostupné literatury a lišila se mezi jednotlivými typy betablokátorů.
| |