Cíl: Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) je heterogenní onemocnění z hlediska fenotypu i genetického pozadí. Cílem práce bylo zjistit prevalenci a distribuci genetických mutací na rozsáhlém souboru HCM pacientů z ČR za použití metody sekvenování nové generace (NGS).
Soubor a metodika: Do studie jsme zařadili 336 nepříbuzných pacientů (41 % žen, průměrný věk 53 ± 15 let) s klinickou diagnózou HCM. Provedli jsme NGS genomické testování s následnou klasifikací identifikovaných variant podle doporučených postupů American College of Medical Genetics and Genomics (ACMG). Výsledky NGS byly korelovány s klinickými a echokardiografickými charakteristikami (věk v době diagnózy, maximální tloušťka stěny levé komory (MLVWT), rodinná anamnéza HCM (FHHCM), rodinná anamnéza náhlé srdeční smrti (FHSCD) a anamnéza arteriální hypertenze (AH).
Výsledky: Identifikovali jsme celkem 276 variant v 57 různých genech u 188 (56 %) pacientů s HCM. Sedmdesát dva variant u 71 (21 %) pacientů s HCM bylo dle ACMG guidelines klasifikováno jako patogenní (třída 4 a 5). Mezi pacienty s patogenními mutacemi a ostatními pacienty nebyl pozorován statisticky významný rozdíl v průměrné MLVWT (20.7 ± 4.5 mm vs. 19.6 ± 4.6 mm, p = 0.43), ve výskytu FHHCM (21.1 % vs. 8.3 %, p = 0.92) ani FHSCD (8.5 % vs. 3.8 %, p= 0.99). Byl pozorován statisticky významný rozdíl mezi skupinami pacientů ve věku v době diagnózy (44.5 ± 15.6 let vs. 55.6 ± 13.9 let, p < 0.01) a anamnéze AH (25.3 % vs. 52.1 %, p= 0.03).
Závěr: V souboru pacientů s HCM jsme identifikovali pomocí NGS množství genetických variant ve značném počtu genů, s dominantní rolí genu MYBPC3. Relativně málo z nalezených variant bylo klasifikováno jako patogenní nebo pravděpodobně patogenní. Pacienti s těmito identifikovanými variantami byli významně mladší a měli méně často anamnézu arteriální hypertenze než ostatní HCM pacienti.