PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Telemedicína v podobě dálkového monitorování pacientů s implantabilnímkardioverter – defibrilátorem (ICD) je v současné době součástí rutinní péče o tyto pacienty nejen na našem pracovišti. Některé studie ukazují na lepší výsledky spojené s těsnou dálkovou monitorací této skupiny pacientů. Tento druh péče s sebou ovšem přináší nové praktické aspekty, kterým jsme dosud nebyli vystaveni.

Kazuistika: 52letému muži jsme implantovali dvoudutinový ICD v srpnu 2015 po KPCR pro idiopatickou fibrilaci komor (VF). Po propuštění z nemocnice byl pacient vybaven pacientskou jednotkou a zahájeno dálkové monitorování ICD (CareLink, Medtronic, USA). Do naší ambulance docházel po 6ti měsících. Po necelých dvou letech, během kterých pacient obdržel jeden výboj pro VF (červenec 2016) byla systémem automaticky odeslána zpráva (alert) v pracovní den v 6:21 s epizodami VF v 6:11 a 6:19 stejného dne, jedná se o arytmickou bouři. Kolem 10 hod. dopoledne nalézá náš technik tuto zprávu v emailové schránce a po dohodě s lékařem probíhá snaha o telefonický kontakt pacienta a členů rodiny. Protože to nevede k úspěchu, kontaktujeme kolem 11 hod. policii ČR s žádostí o otevření bytu pacienta (samostatně žijícího) pro podezření na závažnou příhodu. Policie ČR neprodleně koná a po „násilném“ otevření bytu nalézá pacienta mrtvého na lůžku.

Závěr: Dálková monitorace pacientů nás vystavuje dosud nepoznaným praktickým aspektům. Technik/lékař ve vzdálené nemocnici tak může být prvním člověkem, který se dozví o nepříjemné události týkající se pacienta dříve, než jeho vlastní rodina, ačkoliv se pacient nachází v domácím prostředí. Otázkou do budoucna zůstává, jak rychle budeme muset na podobné zprávy reagovat a konat.