Úvod: Elektrická poloha levokomorové (LK) elektrody hodnocená jako zpoždění signálu od počátku QRS komplexu k LK elektrodě (QLV) je prediktorem mortality pacientů léčených srdeční resynchronizační terapií. U některých pacientů je nutný chirurgický přístup zavedení LK elektrody.
Metodika: Sledovali jsme pacienty podstupující torakoskopickou implantaci LK elektrody cílenou dle aktivačního epikardiálního mapování volně stěny LK srdeční. Místo nejpozdější aktivace bylo hledáno pomocí desetipolárního katetru. Byly hodnoceny komplikace a klinická a echokardiografická odpověď po 12 měsících.
Výsledky: V průběhu let 2012-2017 bylo chirurgicky implantováno 29 pacientů (20 pacientů pro nevhodné anatomické poměry nebo časnou dislokaci elektrody, 9 pacientů s revizí CRT systému). V souboru bylo 28 % žen; věk 68,9±7,0 let; NYHA 2,3±0,5; ischemická choroba srdeční 34 %, LBBB 83%. Mapování trvalo 18±9 minut. Při aktivačním mapování jsme docílili lepšího poměru QLV/QRS oproti endovazálnímu zavedení (endovazálně 0,61 vs. 0,84 epikardiálně, P ˂ 0,001). Průměrné QLV chirurgicky zavedené LK elektrody dosahuje 94% maximálního QLV zjištěného při mapování. Medián doby hospitalizace byl 5 dnů (max. 51 dnů). U 3 pacientů byla při mapování vyvolána fibrilace komor; 1 pacient vyžadoval v pooperačním období dialýzu a u 2 pacientů byl stav komplikován kardiogenním šokem. 30denní mortalita byla 0%. NYHA response ve 12. měsíci byla 48% a k reverzní remodelaci došlo u 39% pacientů (vzestup EF baseline vs. 12. měsíc - 27±6% vs. 38±15%, P=0,0006).
Závěr: Aktivační epikardiální mapování levé komory srdeční vede k lepší „elektrické“ pozici LK elektrody oproti endovazálnímu přístupu. Klinická a echokardiografická odpověď se zdá být menší než při endovazálním zavedení, což je nejspíše způsobeno selekcí populace (komplikovanější pacienti, opakované intervence).
