Úvod:Vzhledem k všeobecně známým limitacím programu transplantace srdce a výraznému technickému pokroku, je použití levokomorové mechanické srdeční podpory /LVAD/ možnou léčebnou alternativou v péči o pacienty s jinak neléčitelným primárním srdečním onemocněním
Kazuistika: Pojednává o 72-letém pacientovi s terminálním srdečním selhání ischemické etiologie po aortokoronárním bypassu pro MVD /onemocnění více tepen/ v roce 2013 s komplikovaným perioperačním i pooperačním průběhem, fibrilací komor s následnou sekundárně preventivní implantací ICD.
V následujících letech, přes optimalizovanou farmakoterapii došlo k výrazné progresi symptomatologie srdečního selhání na úroveň třídy NYHA III – IV funkční klasifikace s nutností opakované hospitalizace.
Jedinou teoretickou možností řešení této komplikované situace v danou chvíli a u daného pacienta byla úvaha nad implantaci levokomorové mechanické srdeční podpory v destinační podobě.
Tato léčebná alternativa postupu však ještě není standardně zavedenou volbou léčby terminálního srdečního selhání.
Pacient konzultován s touto úvahou na kardiologickém oddělení IKEM, kde po navazující hospitalizaci pacient shledán jako vhodný kandidát LVAD, která byla následně realizována 15.6 2017. Byla implantována levokomorová mechanická srdeční podpora Heartmate 3. Pacient propuštěn po 2 měsíční hospitalizaci do domácího prostředí. Nyní po půl roce od implantace LVAD je pacient bez potíží, NYHA I, laboratorně došlo k úplné úpravě ledvinných funkcí, hodnoty BNP v mezích normy.
Diskusní otázka: Má být z lékařského hlediska LVAD jako destinace součástí standardních terapeutických voleb při úvahách nad strategií léčby u pacientů s terminálním srdečním selháním v kardiologické ambulanci ?
